Jak se hortenzie dostala do Evropy?

Hortenzii velkolistou (Hydrangea macrophylla), která je v ČR ze zástupců tohoto rodu nejrozšířenější, si spojujeme zejména se starými zámeckými zahradami a parky. Ovšem její cesta do Evropy byla mnohem divočejší – pochází totiž až z dalekého Japonska. A tamní vládci se o ni rozhodně nechtěli dělit.

Japonsko se zahraničním návštěvníků otevíralo jen pomalu a neochotně. Cizinci se směli pohybovat jen na vyhrazeném území. Zpočátku byli vítání jen Holanďané, a to na ostrůvku Dedžima. Pak ale Britům došla trpělivost, poslali komodora Matthewa Calbraitha Perryho, aby trochu zaharašil děly před Tokiem (dříve Edo), a teprve poté si Japonci dali tak trochu říct.

Jednou z věcí, které Evropany nejvíce fascinovaly, byly i nekonečné zástupy nádherných květin. Ne náhodou sem anglická zahradní společnost vyslala celou řadu odborníků, jejichž jména jsou dodnes zachována ve jménech některých z nich.

Jak to bylo s hortenziemi

Rostliny z běžných zahrádek se ven dostaly poměrně rychle, ovšem za hortenziemi bylo třeba vycestovat až na císařský dvůr v Tokiu. A to rozhodně nebylo snadné. Takže naše milé hortenzie se dostaly na území Anglie teprve na začátku 19. století. Tolik k jejich pověsti původní parkové květiny zámeckých pánů.

Abychom byli přesní, některé zdroje uvádějí jejich první úspěšný transport do Anglie už okolo 1789, ovšem jako součást parkové výsadby se začaly objevovat až o něco později.

Mimochodem, první zmínky o hortenzii velkolisté, můžeme najít už v botanických spisech, publikovaných botaniky Kaempferem a Thunbergem z roku 1719. Misionáři nebo lékaři se totiž na pevninu čas od času dostali.

Nejenom Čína a Japonsko

Domovinou hortenzie velkolisté je skutečně Asie, ovšem jiné druhy hortenzií pochází i z Ameriky. V našich zahradách se však téměř nevyskytují, takže to na pověsti hortenzie, coby exotické a těžce vydobyté krásky, vůbec nic nemění.