Rulík zlomocný

Mana lékařů, travičů i léčitelů. Záměna s borůvkou bývá smrtelná

Prázdniny jsou za rohem a procházky přírodou se u mnohých z nás stanou běžnou realitou všedních dní. Kdo by se ostatně nechtěl projít, podívat se třeba na houby a dosáhnout zajímavých cílů? Asi každý. V lese je ale zapotřebí dát pozor na některé rostliny, které jsou jedovaté. Především při výletech s dětmi byste měli být maximálně obezřetní. Vždyť setkání s takovým rulíkem zlomocným může mít doslova fatální důsledky. Nevěříte, pak nepřestávejte číst, prozradíme vám totiž o této rostlině mnohem více informací.

Nenápadný, ale mocný zabiják

Rulík zlomocný označovaný latinsky jako Atropa bella-donna L. se řadí mezi vytrvalé rostliny, které se dokážou tradičně dorůst až 120 cm. Jeho listy jsou celokrajné, střídavé a vyznačuje se červenohnědými pětičetnými květy. Svým tvarem jsou podobné zvonku. Samotný kalich vytrvává i v době, kdy už rostlina nasadí na plody. Těmi jsou černé leklé bobule hodně vzdáleně připomínající borůvky. S rulíkem zlomocným se lze setkat především v jižní a střední Evropě, kde se stal původním druhem. Roste prakticky jen ve středních a nižších polohách.

Rulík zlomocný

Rulík zlomocný: Zdroj obrázku PIxabay.com

Toxicita rulíku zlomocného je obrovská

Jedná se o prudce jedovatou rostlinu. Silnější otravy vedou ke smrti. Rulík vyvolává jak zrakové, tak i čichové a sluchové halucinace. Hlídat je třeba v lese především děti. Smrtelná dávka se různí dle hmotnosti konkrétního člověka. U dětí se pohybuje okolo 3 až 4 bobulí. Pro dospělého jde o 10 až 12 plodů rulíku zlomocného. Jedovaté jsou samozřejmě i jiné části rostliny. V případě otravy je zapotřebí okamžitý výplach žaludku spoustou vody. Využívá se i aktivní uhlí. Za specifickou protilátku je považován fysostigmin.

Květ rulíku zlomocného

Květ rulíku zlomocného: Zdroj obrázku PIxabay.com

Zajímavosti z historie používání rulíku zlomocného

Rulík se využíval již od starověku. Tradičně jím disponovali léčitelé, čarodějnice a traviči. Třeba manželka císaře Augusta Livia rulíkem odstraňovala z cesty mnohé nepřátele. Zajímavé bylo také použití rulíku v 11. století, kdy spolu válčili Skotové a Noři. Sven Canut, norský král, dostal se svou družinou dobrotu ochucenou rulíkem a válku prohrál. V renesanci se z rulíku vyráběla líčidla pro ženy. Dokonce se rulíková šťáva stříkala do očí, čímž se rozšířily zorničky. Rulík je označován také jako bella dona, tedy krásná dáma. Rostlinu údajně hlídal samotný ďábel. Nandragule či němnice, jak býval označován, se stala součástí různých čarodějných lektvarů. Mnozí lidé podle účinků jedu usuzují, že rulík pozřela i Julie ve světoznámém Shakespearově dramatu. V Sedmihradsku dokonce věří, že kdo sní kousek rostliny, propadne zvláštnímu šílenství a bude sloužit člověku, který mu rulík podal. Mimo jiné obsahuje i skopolamin, což je alkaloid pravdy. Člověk se prý po pozření rulíku uklidní a řekne i to, co by jinak nikdy nevyslovil.

Plod rulíku zlomocnéhoPlod rulíku zlomocného: Zdroj obrázku PIxabay.com

Používá se i dnes?

Droga v rulíku se využívá jako parasympatolytikum. Pomáhá uvolnit křeče hladkých svalů. Umí zmírnit nutkání na dávení a rozšíří zorničky. Zmírní i nadměrnou slinivost. Tradičně bývá nedílnou součástí antiastmatických tablet. Využit bývá rulík i při terapii týkající se Parkinsonovy choroby.

Rulík zlomocný: Zdroj náhledového obrázku Pixabay.com

Zahrada je moje hobby, mám spousty zkušeností a rád se o ně podělím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *