Václavky

Jak je to s jedovatostí václavky

Václavka je houba, kterou můžeme najít i v našich lesích, a to v období od srpna do října. Neznámější je asi václavka obecná (Armilaria melta). Nachází se zejména na odumřelých kmenech a pařezech listnatých stromů. Typický je pro ni růst ve skupinách. Osamělou václavku je možné najít jen velmi ojediněle. Můžeme tyto houby využít také v naší kuchyni?

Jak václavky vypadají?

Václavka má krásnou, medově hnědou barvu. Samotné kloboučky jsou široké 4 až 12 centimetrů. Třeň houby je válcovitá, ke konci se zužuje – jinak je ale pevná a nikoli dutá. Tyto houby se obecně nesbírají, jediné, co se z nich využívá je právě klobouček. Václavky obecně rostou na odumřelých dřevinách, nicméně najít je můžeme také na živých nebo poškozených listnatých stromech.

Václavky: Zdroj obrázku vlastní archiv Radka Štěpána

Zdravotní účinky václavek

Václavky mají antibakteriální účinky, zejména dobře působí proti stafylokokům a pneumokokům. Pozitivní vliv mají taktéž na prokrvení mozku, končetin i na srdeční činnost. Působí proti plísním a mají potenciál poradit si s plicními i jaterními nemocemi. Pomoci mohou také při pálení žáhy nebo překyselení žaludku. Zde je ale důležité dlouhodobé užívání. Jestliže trpíte suchou pokožkou nebo bolestmi zad, může pro vás být václavka dobrou volbou. Vhodná je také pro pacienty, kteří trpí epilepsií.

Jedovatost václavek

Obecně se dá říct, že václavka patří mezi jedlé houby, konzumujete-li dobře tepelně zpracované kloboučky. Ve 100 g této houby můžete najít:

  • 1-3 g bílkovin,
  • 7,5 g sacharidů,
  • 0,6 g tuků.

Za syrova se tuto houbu nevyplácí jíst – je mírně jedovatá. Varem se však jedovatá látka zneutralizuje – je potřeba houbu povařit minimálně 20 minut. To, že trpíme otravou, poznáme podle zvracení a průjmu. Mezi jedovaté látky patří seskviterpeny, hemolysiny, aglutininy a melleolid.

Využití v kuchyni

Čerstvé václavky je nutné před konzumací tepelně zpracovat, a to minimálně po dobu dvaceti minut. Obvykle se houby ale také suší a vyrábí se z nich prášek. Maximální množství prášku je 30 g. Tento prášek má v podstatě univerzální použití, je možné jej přidat do omáček, polévek či jiných jídel, nebo dokonce do čaje. Václavky je možně užívat ideálně 10 dní, v případě chronických onemocnění i déle.

Václavky: Zdroj obrázku vlastní archiv Radka Štěpána

Zahrada je mým dlouhodobým koníčkem. Zkouším nové věci a ráda se s vámi o ně podělím!

1 komentář

  1. Martin Valent Odpovědět

    Napíšu komentář coby hnidopich. Václavka obecná se latinsky nejmenuje Armilaria melta, ale Armillaria mellea (a latinský text by měl být napsaný kurzívou). Třeň není ženského, ale mužského rodu, není tedy válcovitá, ale válcovitý (a ke konci se obvykle skutečně zužuje, ale najdeme-li václavku hlíznatou, tak u ní je tomu právě naopak). „Tyto houby se obecně nesbírají …“ – poněkud neobratná formulace, nesbírají se pouze třeně. A na druhém snímku je spíše václavka smrková, která je ostatně (alespoň podle mých zkušeností) hojnější než obecná. Ale jinak dobrý článek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *