zmije

Co dělat, když na zahradě potkáte zmiji

Zmije obecná (Vipera berus) žije asi na 60 % rozlohy ČR. Miluje osluněná místa, stejně jako kupky suché trávy, roští či vlhká místa pod kořeny. Není proto příliš neobvyklé se s ní setkat. Obvykle se člověka bojí, ale jak se zachovat, pokud se rozhodla usídlit právě na stráni ve vaší zahradě?

U zmijí se rozlišují hned tři poddruhy:

  • zmije obecná (Vipera berus berus),
  • zmije obecná bosenská (Vipera berus bosniensis),
  • zmije obecná sachalinská (Vipera berus sachalinensis).

Tedy alespoň podle doposud platné taxonomie. Moderní výzkumy nás však dost možná brzy přinutí tento poznatek přepsat. Nicméně pro nás je důležitá úplně jiná věc. Zmije se bohužel ne vždy poznají podle charakteristického klikatého pruhu. Někdy úplně chybí, zvláště je-li had hodně tmavý. V takovém případě se musíte zaměřit na zorničky, pokud se tedy k plazovi dostanete dostatečně blízko. Jsou štěrbinovité, čím se od jiných hadů u nás liší.

zmije

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Zmiji se snažte vyplašit a nepřišlápněte ji

Zmije obecně silně reaguje na zvuky a zejména chvění země. Do míst, kde se vyskytuje, proto nikdy nechoďte potichu. Raději pořádně šlápněte do kroku. A než se někde usadíte, předem se přesvědčte, že tam na vás nečeká. Po jisté době si zmije na přítomnost člověka mnohdy vcelku zvyknou a na nepříjemnost může být zaděláno

Zmije nejsou tak nebezpečné, jak se povídá

A co se stane, když vás přesto uštkne? Nejspíš skoro nic, vždyť po útoku zmije u nás nezemřel nikdo od roku 1993. Nebezpečná je spíše pro starší osoby a malé děti. Pokud použije jed (a ani to není pravidlem), rána zpravidla jen oteče. Pouhých 20 % uštknutých má větší komplikace – například potíže s dechem nebo dokonce anafylaktický šok.

Ránu tedy není třeba škrtit, stačí ji pouze ledovat. Pár dní klidu bude stačit, pouze v případě potíží pro jistotu zavolejte sanitku. Museli byste však mít opravdovou smůlu. Podle statistik uštkla zmije za posledních 18 let necelých 200 lidí. Rozhodně tedy není třeba se jí bát nebo ji dokonce zabíjet. Mimochodem – je chráněná, takže je to i nelegální.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com

Už odmalička o mně říkali, že mám zelené prsty. A protože pod nimi stále něco roste, nemůžu si všechny ty zajímavosti a dobré tipy nechat jen tak pro sebe :)

24 komentářů

  1. Silva Odpovědět

    Autorka, z větší části z literatury převzatého textu příspěvku, zmijí uštknutí poněkud bagatelizuje. To je záležitostí více faktorů: např. záleží na množství obdržené dávky a vždy jde o individuální reakci organismu (citlivost) uštknutého). Je-li někdo uštknut poprvé, neví, jak bude tělo na toxin reagovat a proto nelze predikovat, jak bude intoxikace probíhat.
    Co se týče chování zmijí, v literatuře se traduje, že při vyrušení rychle prchá. Ze zkušenosti vlastní i okolí vím, že jich prchá jen část, většinou vyčkávají. Být ve střehu při pohybu v přírodě je vždy na místě, případný pobyt na JIP nebo případně následné komplikace, není nic, o co by člověk stál.

    1. ferda Odpovědět

      Lépe bych to nenapsal. Jen doplním, že na tomto, páně Štěpánově webu, je naprosto běžné opisovat či nebo přímo kopírovat cizí a mnohdy navíc neověřené texty…

      1. silva Odpovědět

        Naprostý souhlas. Publikování nekritických (nerecenzůovaných) textů je problém mnoha webů. Naplnit web smysluplnými informacemi široké škály odborného charakteru není snadné. Proto se autoři nutně uchylují k plagiátorství. Nejhorší však je, když se autor snaží zaujmout čtenáře doplněním vlastních bombastických formulací a výplody své fantazie, které do odbornějšího pojetí textů nepatří. Pak je z toho jen rádobyodborný paskvil vedoucí k ohlupování nic netušící laické veřejnosti (viz nedávný tristní příspěvek o brouku nosorožíkovi, jehož původní znění pak autor na základě kritických komentářů několikrát upravoval).

  2. bob Odpovědět

    Bohužel, internet je plný článků od lidí, kteří musí splnit nějaký limit, aby dostali zaplaceno a co
    do obsahu, jsou povrchní a nic neříkající. Hlavní je vymyslet poutavý nadpis, aby se co nejvíce
    čtenářů nachytalo a klikli. to úplně satčí.

  3. Leňa Odpovědět

    Dobrý den, a máte prosím nějakou radu, co dělat v situaci, kdy si zmije všimnete pozdě, např. až ve vzdálenosti jednoho metru od ní a ona vyčkává? Pomalu se snažit couvat a vzdálit se od ní, aby nezaútočila? Nebo dělat něco jiného?

    1. Silva Odpovědět

      Pokud zmiji zaregistrujete včas, nic nehrozí, postačí dát se zvolna a v klidu na ústup. Zmije neútočí, pokud se necítí ohrožena (zaskočena), což souvisí s narušením jejího blízkého prostoru. Někdy varuje syčením, ale na to nelze spoléhat. Uštknutí je důsledek toho, že ji uštknutý včas neviděl, což je v málo přehledném terénu často obtížné.

    2. asd Odpovědět

      Když ji vidíte z metru, tak Vám nic neudělá. Užijte si tu situaci a najděte očima ty ostatní. Často jich na místě bývá celá skupina. Jedna zmije upoutává Vaši pozornost a ostatní zatím prchají.

  4. Jana Odpovědět

    Vloni jsem našla mladou zmiji cca 20 cm velkou na dlažbě kousek od vchodových dveří, protože máme na zahradě zvědavé psy, zmijku jsem vzala do velké sklenice a odnesla k lesu. Letos ve stejném čase jako vloni jsme ve stejném místě narazili na malou zmiji znovu, tentokrát ještě menší, tahle se schovala do spáry dlažby a od té doby jsme ji neviděli. Na zahradě se teď cítím trošku nejistě, navíc k nám jezdí malé vnučky a tak mám strach. Máme velké psy,běhají zahradou jen to duní, přesto vím že tam někde musí být mamka zmije, která může mít ročně 10 – 15 mláďat a to pomyšlení mně děsí. Zahradu máme upravenou, vysekanou, ale ve svahu, kde je hodně slunce a opěrných zídek se spoustou ještěrek, slepýšů a čmeláků, za zahradou udržujeme kupku kamenů a roští jako útulek pro brouky a tak doufám, že bydlí tam a k nám se občas zatoulá jen nezkušené mládě.

  5. Bieličanka Odpovědět

    Moc se bojím hadů.Mám skamenělého hada a někdy se ho taky bojím.Vím,že je to nesmysl,skamenělý nic neudělá.Je krásně stočený a hlavičku má vystrčenou jakoby byl zvědavej,co se děje.Zemřel náhle asi při vybuchu sopky,nebo je posypaný sopečnímy kamínky.

  6. Roman Odpovědět

    Zdravím všechny, nevím ale nejsem si s tou plachostí zmijí tak jistý, několikrát jsem zmiji zahlédl i v okolí vlakových kolejí a to celkem pravidelně. Takže nevím, pokud by jí vadil a měl vyplašit hluk, tak by se asi těžko mohla vyhřívat u nádraží, kde projíždí každou chvilku vlak a hluk od kolejí je značný. Další věc je to, že díky ochrannému zabarvení se na určitých místech dá opravdu snadno přehlédnout a pokud jí člověk někde v suché trávě míjí, tak ani nemusí její přítomnost ve své blízkosti zaregistrovat a je to potom jen o náhodě, že na ní nešlápne.

  7. Karel Odpovědět

    Zmije mně už 2x uštkla / sběr zeleniny/ – vždy ale mojí nepozorností. Nic mi nebylo ač jsem alergik a lehký astmatik. Možná je tu nebezpečí od nesterilního kousnutí ? Kupodivu se spíše leknu o hodně větších užovek než zmijí. Viděl jsem a změřil i 2 m užovku. Ale ještě větší šok jsem zažil při koupání na Vycpálku v Rychlebských horách kdy mně minula těsně užovka beze strachu.

    1. Antonin Odpovědět

      Pro vaši informaci ta dvou-metrová užovka mohla být pouze užovka stromová. Já mám taky zkušenost, že zmije před člověkem neprchá.

  8. Tom Odpovědět

    To jste mě pobavil 😀 , ježky tam klidně dejte, ti jsou fajn, ale pak tam budete mít zmije a ježky (ti opravdu zmije neloví…).

  9. Jan Tauš Odpovědět

    Máme u Sázavy hromadu vytahaných kamenů v řeky, aby voda lépe proudila, hromada je
    stará asi 5 let, poslední 2 roky, vždy v červnu, vyleze jedna klikatá, metrová obyvatelka a sluní se od 10 do 13 hodin, potom zmizí. Ze začátku, jak slyšela, že přicházím, schovala se. Poslední rok si na mne zvykla a sluní se metr ode mne. Já sedím, zapálím čouda, mluvím na ni, ptám se jí co dělá a co žere, poslouchá a ani se nehne hodinu, jen pěkně vystřeluje jazyk a čuchá s ním
    kouř, jako by ho měla ráda. Dokonce se mi zdálo, že když sedím, popoleze směrem ke mně o 10 – 20 cm, chová se v střícně, o nějakém útoku nelze mluvit, poslouchá. Nevím, zda jí funguje
    sluch, ale možná vnímá zvukové rázy z mluvení. Tak jí říkám Žofka a slyší na to. Když dojdu, je pěkně a není vidět, začnu ji volat a po půl hodině, když je doma, pěkně vyleze, čuchá jazykem, pěkně se stočí do spirálky a poslouchá. Možná, že by se nechala i pohladit, ale to raději nebudu zkoušet. Zřejmě má nedostatek komunikace a tak mě má za kamaráda. Ahoj.

  10. Tereza Cvrčková Odpovědět

    Dobrý den,

    pracuji ve společnosti PrPom, která učí první pomoc zážitkem, a ráda bych se tímto komentářem k článku vyjádřila – souhlasím s autorkou v tom, že zaškrcovat končetinu je hloupost. Zaškrcovadlo se používá u extrémních případů, jako je masivní krvácení (a i tam jako poslední volba!), a v případě uštknutí hadem by mohlo problém spíš zhoršit, než pomoci. Ledování smysl má, kvůli mírnění otoku. ALE!! Záchrannou službu volejte VŽDY, zvlášť jedná-li se o cizího člověka. Nevíte, jakým způsobem bude tělo na jed reagovat, a je lepší zavolat „zbytečně“, než si to později vyčítat. Pokud Vás téma zajímá, více se o první pomoci při uštknutí hadem dočtete zde: https://www.prpom.cz/prvni-pomoc-mytus-10/

    Za tým PrPom Terka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *