Největší otrava v dějinách Československa – mnoho lidí dodnes netuší, že za své zdravotní problémy vděčí právě jí

Největší otrava v dějinách Československa – mnoho lidí dodnes netuší, že za své zdravotní problémy vděčí právě jí. Psalo se léto 1981 a na farmě Trnová u Dobříše začaly hromadně hynout slepice.

A to by asi nebylo nic zase tak divného – ani veterináři zpočátku netipovali nic jiného než nějakou běžnou chorobu (nejčastěji bylo poukazováno na takzvanou Markovu nemoc). Nasadili proto antibiotika a těšili se na výsledky – ale nic nezabíralo.

Koncem srpna však přišly výsledky laboratorních testů, které nechali pro jistotu udělat – a to byl teprve ten pravý šok. Vejce totiž obsahovala 1400krát víc rtuti, než dovoloval limit. Pro představu: jedno jediné kontaminované vejce mohlo zabít kojence, pokud by ho dostal naservírováno celé. Osm vajec pak dokázalo poslat do hrobu i dospělého. A rtuť se navíc v těle hromadí, takže smrtící koktejl si nakonec v sobě nahromadil i ten, kdo si dopřál vajíčko jen sem tam občas.

Ticho místo poplachu – tak typické pro tehdejší dobu

Úřady sice farmu okamžitě zavřely a vejce stáhly z oběhu, ale veřejnost se nedozvěděla nic. Oficiální vysvětlení zmiňovalo mimo jiné strach z paniky a z „nepřátelské propagandy“ ze Západu (což bylo samozřejmě možné se dozvědět až mnohem později). Pravda ovšem je, že obyčejní lidé dál kupovali vejce i maso, které se už do obchodů dostalo, aniž by tušili, že si domů nosí jed.

Vyšetřování se rozbíhalo pomalu. První zprávy o kontaminaci byly sice známé už 3. září, ale centrální orgány vyslaly na inkriminované místo své vyšetřovatele až po dvou týdnech. A když přijeli, tak na místě chyběli prakticky všichni ti, kteří mohli podat klíčové informace. A to se samozřejmě vše ještě protáhlo.

Foto: Pixabay

Rtuť všude kolem

Zhruba do poloviny září už bylo jasné, že problém není jen na jedné farmě. Otrávená vejce se totiž vyskytovala po celé republice a testy prokázaly 10–40násobně překročené hodnoty rtuti (v některých případech dokonce až 900násobně, ale těch naštěstí nebylo mnoho – i tak to ale stačilo). A netýkalo se to jen drůbeže. Umíral i skot a dokonce v jeho mléce i krvi našli veterináři nebezpečné množství rtuti.

A příčina? Nakonec se ukázalo, že zemědělci krmili zvířata obilím ošetřeným fungicidy na bázi rtuti, které měly chránit úrodu proti plísním. Jenže právě tenhle fungicid obsahoval i rtuť. Ani to se však tehdy veřejnost nedozvěděla. Mimochodem – oficiální čísla o počtu nemocných či obětí neexistují dodnes.

A přitom lidé, kteří byli rtutí postiženi, měli opravdu závažné příznaky. Zpočátku šlo „jen“ o silné bolesti břicha a křeče, doprovázené poškozením ledvin a podrážděním dýchacích cest. V případě dlouhodobé otravy pak přišly do hry i třes, podrážděnost, změny nálady, nespavost, deprese a dokonce i poruchy paměti a soustředění. Vše pak gradovalo záněty dásní, sliněním, vypadáváním zubů a nakonec i poškozením a selháním ledvin. Mnoho lidí však dodnes netuší, že jejich blízcí, kteří měli právě tyto příznaky (a ne vždy to pro ně skončilo dobře), se otrávili právě kontaminovaným jídlem. Ve hře tedy není ani žádné odškodné od státu – bohužel.

Zdroje: https://www.eea.europa.eu/cs/articles/rtut-pretrvavajici-hrozba-pro-zivotni, https://badatele.net/nejhorsi-hromadna-otrava-v-ceskoslovenska-prusvih-ktery-se-dodnes-podarilo-utajit/, https://www.rehabilitace.info/zajimavosti/otrava-rtuti-kdy-nastava-priznaky-priciny-a-lecba/, https://www.nature.com/articles/240104a0, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7029075/

Náhledové foto: Pixabay