Česká krajina vysychá. Správná údržba travnatých ploch ve městech pomáhá zmírnit nedostatek půdní vláhy

Dlouhodobé sucho výrazně ovlivňuje stav české krajiny, a proto jak stát, tak jednotlivá města přijímají různá opatření, která mají pomoci s jeho zmírněním. Tato opatření se zaměřují na přizpůsobení krajiny změně klimatu a zahrnují nejen systémové zásahy, ale i zdánlivě méně důležité kroky, jako je vhodné sekání trávy.

Zdroj grafiky: ČHMÚ

Zdroj grafiky: ČHMÚ

V knize Zemědělské sucho v České republice – vývoj, dopady a adaptace autoři uvádějí, že výrazné epizody sucha se na území Česka vyskytují přibližně každé tři roky již od začátku nového tisíciletí. Podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu v první čtvrtině letošního roku spadla v Česku přibližně jen polovina obvyklého množství srážek, jaké bylo běžné za posledních 30 let. Tento vývoj úzce souvisí s rostoucími teplotami, které odborníci považují za jeden z nejvýraznějších projevů klimatické změny. Prognózy ČHMÚ naznačují, že do roku 2030 dojde k nárůstu průměrné roční teploty o 0,24 °C, což může vést k prohloubení nedostatku půdní vláhy.

Dalším faktorem, který zhoršuje situaci, je nevhodné zacházení s dešťovou vodou, zejména ve městech. „Města nehospodaří s dešťovou vodou rozumně. Pokud již nějaká spadne, snaží se ji co nejrychleji odvést do kanalizace či odvodňovacích kanálů. Beton a asfalt ovšem ve městech vytváří nepropustné plochy, po jejichž povrchu dešťová voda pouze steče a vlije se do kanalizační sítě,“ popisuje běžnou praxi Ondřej Pěnička, ředitel facility managementu ve společnosti M2C. Takové řešení sice pomáhá předcházet lokálním záplavám, avšak z dlouhodobého hlediska nepřispívá k udržení vody v krajině.

Problematiku sucha a s ní spojené jevy, jako jsou bleskové povodně či eroze půdy, systematicky řeší například nezisková organizace Živá voda. Ta s využitím Modelu Živá krajina připravuje koncepční studie pro obnovu krajiny. Mezi navrhovaná opatření patří výsadba mezí, obnova přirozených toků nebo zalesňování. „Naším hlavním cílem je rychlá adaptace krajiny na klimatickou změnu a zlepšení zádrže vody v krajině. Není na co čekat. Drtivá většina dosavadních řešení je nahodilá, nesystematická a pomalá,“ vysvětluje předseda spolku Jiří Malík. Dodává, že cílem projektu je zapojit širokou veřejnost do mapování a edukace v oblasti krajinného hospodaření: „Takto jako puzzle skládáme mozaiku studií proveditelnosti, jež postupně pokryje celé Česko a bude podkladem pro systematická, navazující a přírodě blízká opatření v krajině.“

Foto: Se svolením Lubomíra Dvořáka

Správná údržba trávníků jako součást boje proti suchu

K řešení problému sucha mohou přispět i drobnější kroky – například správná péče o travnaté plochy. Magistrát hlavního města Prahy v metodických pokynech doporučuje sekat parky a další veřejné plochy pouze za vhodných podmínek. Pokud teplota přesáhne 26 °C nebo trvá delší období sucha bez možnosti závlahy, sekání by se mělo odložit. Krátce střižená tráva totiž hůře zadržuje vlhkost. „Správná výška sečení je rovněž klíčová. Příliš nízké sečení může trávu oslabit, a tak vytvořit prostředí vhodné pro růst plevelů,“ upozorňuje Lubomír Dvořák z firmy Spider, která vyrábí dálkově řízené svahové sekačky.

To ale neznamená, že by se sekání mělo úplně vynechat. Dvořák dodává, že pokud se trávník neseče a nezavlažuje, stává se náchylným k náletu invazivních rostlin. „Pokud není trávník pravidelně a důkladně zavlažován a sečen, jeho vegetace oslabuje, což vede ke snížení jeho konkurenční schopnosti vůči invazivním rostlinám. V důsledku nedostatečné péče se trávníku mohou otevřít dveře pro invazi hluboko kořenících plevelů, včetně druhů jako pcháč obecný, kopřivy a různých typů bodláků,“ říká Dvořák. Pokud se tyto nežádoucí rostliny objeví, doporučuje se je sekat cíleně, nikoliv plošně. Celoplošné sekání by mělo přijít až po návratu deštivějšího a chladnějšího počasí. Trávu by se nemělo zkracovat více než o třetinu výšky najednou. Pokud je nutné zkrátit více, mělo by se to provést ve více fázích s několikadenním odstupem.

Právní rámec a povinnosti vlastníků pozemků

Zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči ukládá fyzickým i právnickým osobám povinnost sledovat a omezovat výskyt škodlivých organismů, aby nedocházelo k ohrožení zdraví lidí, zvířat, nebo k poškození životního prostředí. V praxi to znamená, že péče o trávníky nesmí být zanedbána do té míry, aby se rozšířily invazivní či alergenní rostliny. „Pro správce zeleně je zásadní reagovat včas, tedy sekat dříve, než tyto rostliny vykvetou. Dálkově ovládané sekačky mohou pomoci městům i jednotlivcům, kteří nestíhají pravidelně sekat trávu. Jejich efektivita a možnost sekat ve svahu či na obtížně dostupných místech mohou být pro mnoho uživatelů velkou výhodou,“ dodává Dvořák. Nicméně i nadměrné sekání, které vede k opakovanému vysychání půdy, může být v rozporu se zákonem.

Obce si často pravidla upřesňují vyhláškami, kde stanovují četnost sekání podle typu plochy nebo maximální přípustnou výšku porostu. Města si na tuto údržbu často najímají externí firmy, které musejí smluvně dodržovat předepsaná pravidla. Pokud tak neučiní, mohou být pokutovány. Příkladem je město Děčín, které v minulosti udělilo pokutu najaté firmě za nedodržení podmínek smlouvy.

Zdroje info: Autor, Lubomír Dvořák, Ondřej Pěnička, Jiří Malík

Náhledové foto: Se svolením Lubomíra Dvořáka