Kuna v motoru? Už nikdy – nejúčinnější trik jsem si odnesl z dceřiny školní přednášky

Kuna v motoru? Už nikdy – nejúčinnější trik jsem si odnesl z dceřiny školní přednášky. Historek o šelmičkách mumifikovaných v motoru nebo o těch, které se (ještě živé) nechtějí za žádných okolností nechat zpod kapoty auta vypudit, je rozhodně dost a dost.

Většina však končí tím samým – povzdechem. Na kuny totiž žádné účinné plašidlo neexistuje (i když nás mnohdy výrobci různých elektronických hejblátek přesvědčují o opaku). Ovšem náš čtenář Jan z Mělníka na něco takového přišel.

Na ten výlet jsem jet nechtěl

Ano, tak jeho email (samozřejmě po nezbytném úvodním pozdravu) začínal. „Na ten výlet jsem jet nechtěl. Ale nechme ho už mlčet – tedy volně psát: ‚Když se učitelka mojí dcerky zeptala, jestli by někdo z rodičů nebyl ochotný jet na školní výlet jako doprovod, snažil jsem se vmáčknout mezi školní lavice. Nebyl jsem na té schůzce jediný – ve třídě zavládlo hrobové ticho a nenašel se nikdo. Ovšem naše paní učitelka, jak dcera ráda říká, stejnou otázku zopakovala i ve chvíli, kdy jsme si děti hromadně vyzvedávali z družiny.‘ A tehdy se ta moje cáročka přihlásila, že určitě pojede, že jsem stejně říkal, že má dovoleno a že to bude super. Ehm, no tak jo, jel jsem do zoo, to snad nějak zvládnu.

Foto: Pixabay

Odnesl jsem si víc, než bych chtěl

A užil jsem si to, to zase ano. Průvodce, kterého jsme do zoo dostali, totiž uměl zaujmout i ty největší rozjívence. Překvapil nás třeba extra smradlavou voňavkou proti srncům. Prý ji stříká na keře, aby je neokusovali. A z čeho byla? Inu, z rozmixovaných žloutků a mléka. Prý je to lepší než chemické odpuzovače.

A dotlačil nás na velké šelmy – konkrétně na lvy. Pan průvodce se zeptal, kdo má doma auto. Jasně, že se přihlásili všichni. „Tak to tady mám poklad,“ nechal se slyšet. „Hovínko.“ Ozval se samozřejmě fuj a ble, ale on se tím nedal odradit. „To když pověsíte pod kapotu pěkně v nějakém látkovém pytlíku, tady máte od kun nadosmrti pokoj.“

Upřímně – byl bych blázen, kdybych si trochu nevzal. Za rozkousané kabely jsem zaplatil majlant. Byl jsem ještě poučen, že stačí kousek a zbytek si klidně uložit do sklepa ve sklenici, že to vydrží. Jednou za půl roku výměna a nic víc není třeba. Tak nevím, jestli je to jenom náhoda, ale od loňského června (jo, za pár dní to bude rok), co jsem tuhle radu dostal, se mi v garáži neukázala ani kuna, ba ani jedna kunička. Tak si do zoo zajděte taky, jsou na to prý zvyklí. Takových požadavků mají spoustu. A dejte vědět, jak vám to fungovalo.“

Zdroj: Dopis od čtenáře

Náhledové foto: Pixabay