Invazivní rostliny zatěžují městské prostředí, řešením je prevence i integrace

Mohou narušovat základy staveb, vytlačovat původní flóru, vyvolávat alergie a často se jim daří i v těch nejmenších škvírách mezi dlaždicemi. Dopady jejich výskytu zasahují do veřejného zdraví, rozpočtů, biodiverzity i kvality života. Ve městech se proti nim většinou zasahuje, i když to není vždy nutné.

Za invazivní jsou považovány nepůvodní druhy rostlin, které se v českém prostředí rychle a nekontrolovaně šíří, často na úkor domácích rostlin. Zatímco v chráněných územích způsobují především ekologické potíže, ve městském prostředí se přidávají komplikace technického i zdravotního rázu.

Česká města se s těmito druhy potýkají již desítky let. Například Praha vynaložila už v roce 2013 více než 1,5 milionu korun na jejich likvidaci – a situace se od té doby příliš nezlepšila. „Invazivní rostliny jsou pro Prahu závažným problémem, se kterým aktivně bojujeme, abychom udrželi zdravé a biodiverzitní městské prostředí. Největší problémy pozorujeme především na nezastavěných pozemcích a brownfieldech, nebo ve středových pásech komunikací a v opuštěných zahradách,“ popisuje Barbora Lišková z Technické správy komunikací hlavního města Prahy. Podobná situace panuje i v Brně. „Velkým problémem jsou pro nás zejména pajasany a křídlatky,“ říká Tomáš Trnka z Veřejné zeleně města Brna a zároveň upozorňuje, že ještě složitější je boj s invazivními druhy ve volné přírodě, kvůli jejich dopadu na ekosystém.

I stavební projekty, jako je nová trasa pražského metra D, narážejí na komplikace právě kvůli přítomnosti invazivních druhů. „Invazivní rostliny ve stromové i keřové formě růstu se nachází na řešeném území budoucích stavenišť Metra D. V průběhu stavby je nutno dbát na to, aby se některé plochy samovolně nerozrostly a nekontrolovaně se šířily do okolí, ale zároveň ochránit všechny zachovávané dřeviny před poškozením od stavebních činností,“ říká Helena Křížová z Dopravního podniku hlavního města Prahy. Firmy tak při výstavbě musí pečlivě zvažovat, které rostliny odstranit a které ochránit podle platné legislativy o ochraně přírody i invazních druzích.

Trnovník akát: Foto Pixabay

Pajasan žláznatý: Foto Pixabay

Hluboké kořeny, hluboké problémy

Invazivní druhy se často vyznačují vysokou odolností a schopností přežít i v náročných podmínkách. Účinnou prevencí jejich šíření je pravidelná péče o veřejnou zeleň. „Pokud nejsou trávnaté plochy pravidelně a důkladně zavlažovány a sečeny, jejich vegetace oslabuje, což vede ke snížení její konkurenční schopnosti vůči invazivním druhům. V důsledku nedostatečné péče se trávníku mohou otevřít dveře pro invazi hluboko kořenících plevelů,“ vysvětluje Lubomír Dvořák z firmy DVOŘÁK – svahové sekačky. Dále zdůrazňuje nutnost včasného zásahu: „Určitě sekat dříve, než tyto rostliny vykvetou. Ideální je plánovat údržbu dvakrát až třikrát ročně. Dálkově ovládané sekačky Spider mohou pomoci městům i jednotlivcům, kteří nestíhají pravidelně sekat trávu. Jejich efektivita a možnost sekat ve svahu či na obtížně dostupných místech mohou být pro mnoho uživatelů velkou výhodou.“

Například akát, pokud se jednou zakoření, je velmi obtížné jej zcela odstranit. „Pokácet takový akát svede skoro každý, ale pokud zanedbáme metodu likvidace, strom v dalších letech regeneruje z kořenů a vytvoří trnité houští, kterého se už zbavit skoro nelze. Například v zámeckých parcích je akát nejčastější biologickou invazí, ale ne proto, že by se sám šířil, ale právě jen kvůli tomu, že ho správa parků kdysi snadno pokácela, a pak už jeho šíření nedokázala potlačit,“ vysvětluje Jiří Sádlo z Botanického ústavu Akademie věd ČR.

Ambrozie peřenolistá: Foto Pixabay

Ne každý nepůvodní druh škodí

Přestože je na invazivní druhy často pohlíženo negativně, existují situace, kdy mohou být v městském prostředí přínosné. „Je to složité. Kde přímo neškodí a příliš nehrozí jejich rychlé rozšíření do okolí, není důvod je zbytečně ničit. Jen pro několik druhů silně alergenních rostlin platí, že je třeba je hubit,“ říká Sádlo. Příkladem přístupu, který se nesnaží o bezvýhradné potlačení všech nepůvodních druhů, je Berlín. „Veřejnost si tam sama vynutila zachování velkých lokalit, aniž by byly přeměněny v parky v jejich tradiční kultivované podobě. Lidé z města prostě potřebují ke každodenní rekreaci i obyčejnou přírodu bez velké regulace,“ uzavírá.

Zdroje info: Autor, Lubomír Dvořák, Jiří Sádlo, Helena Křížová, Barbora Lišková, Tomáš Trnka, https://www.ibot.cas.cz/cs/, https://www.dpp.cz/, https://www.tsk-praha.cz/

Náhledové foto: Se svolením Lubomíra Dvořáka