I takovéto hřiby lze ještě nalézt: Fotoreportáž přímo z lesa

Září se chýlí pomalu ke konci a postupně ustávají monstrózní zprávy o tom, jak to v lese roste. I to znamená, že se v lese setkáte s čímkoli jiným než s ostatními houbaři. My jsme proto vyrazili také, a to na Kroměřížsku. Samozřejmě jsme šli v pracovním týdnu, což nám ještě potvrdilo absenci ostatních houbařů. V následujících řádcích se s vámi podělíme o nálezy hřibů, které se nám podařily. Článek určitě nebude nijak odborný, nicméně jak při pohledu na obrázky, tak i při sledování videa se pobavíte a zřejmě i trochu zasníte.

Začalo to křemenáči, ale první hřib na sebe nenechal čekat

Už při cestě z parkoviště do lesa jsme se setkali s několika menšími křemenáči, nicméně postupně už přišly první úlovky. Na počátku to byl vcelku solidní hřib dubový, jenž rostl přímo uprostřed louky. Právě tady ve vysoké trávě ho asi nikdo nečekal. Toho jsme využili a už byl v košíku. Pak jsme se lesem přesouvali na místa, kde jsme čekali vcelku solidní úrodu. Potkávali jsme přitom spousty bedel.

V lese i na louce

Po lučním nálezu už jsme šli spíše lesem. Několik hřibu smrkových bylo ve smrčí, které protkalo ostružiní. Ani tady nikdo před námi zřejmě nezavítal. Následně už jsme ale narazili na první hřiby dubové, a to v kapradinách. Všude okolo ve vyšším čistém lese byly odkrojky od praváků, což nepůsobilo zrovna ideálně. Když jsme ale vyrazili po lesní cestě pokryté kapradím a trávou, našli jsme největší kus. Poté už jsme postupovali přímo lesem a nacházeli spíše menší kusy.

Největší vážil 370 g

Náš největší nález vážil úctyhodných 370 gramů. Rostl takřka celý zakrytý v trávě, takže unikl zrakům ostatních. Bohužel měl třeň kompletně červivý. S tím je ovšem u větších hřibů zapotřebí bohužel počítat. Jinak se zbytek houby hodil na smaženici a usušení. Podobný osud čekal i ty ostatní.