Habešské mečíky klamou názvem, i proto přináší zahradníkům často zklamání

V poslední době se doslova roztrhl pytel s polozapomenutými rostlinami našich babiček. Dříve patřily k osvědčeným dekoracím zahrady, ovšem dnes o nich bohužel často říct to samé nemůžeme. Platí to i pro takzvané habešské mečíky.

I když svým tvarem květů ty skutečné opravdu připomínají, mečíky to nejsou. Takže pokud se k nim budeme chovat stejně, zapláčeme nakonec nad výdělkem. To však neznamená, že bychom jejich koupi nedoporučovali, spíše naopak.

Habešský mečík potěší barvou i vůní

V obchodech je musíte hledat pod názvem acidantera (Acidanthera murielae nebo také Acidanthera bicolor). Její cibulnaté hlízy mohou dosáhnout velikosti až 5 cm. Na záhon se sází už koncem dubna. Vyžaduje lehkou půdu s obsahem kompostu a slunečné stanoviště. Potřebují asi 8 centimetrů hloubky a vzdálenost 15 cm, v případě většího počtu pak sponu 20 x 10 cm. Ke každé rostlince navíc umístíme tyčku, ke které květy vyvazujeme, bez ní až příliš často polehávají.

Květní stvol se leckdy vytáhne až na jeden metr. Květy jsou vždy bílé, ovšem s purpurově zbarveným středem. Výrazně a příjemně voní. Acidantera vydrží kvést poměrně dlouho – celý srpen a září. Na zahradě nejlépe vynikne ve větší skupině po deseti a více jedincích. Intenzivně voní zejména večer, acidantery proto vysazujte nejlépe do blízkosti zahradních cestiček nebo altánů, kde si můžete tohle potěšení užít dosytosti.

Acidantery vám největší potíže nadělají při zimování

První mrazy sice hlízku v zemi nezbytně nezničí, s vyjmutím habešských mečíků ze záhonu se však nevyplatí otálet. Pro začátek listy pouze zkrátíme a hlízky ponecháme asi týden na vzdušném a suchém místě. Poté zbytky listů odkroutíme a odstraníme i odumírající hlízu. Ponecháváme pouze ty nově narostlé.

Hlízy ponecháváme volně, umělohmotný sáček se pro ně nehodí – zapaří se. Pohlídejte si i vyšší teploty, nikdy nesmí klesnout pod 15 °C, maximum je pak 20 °C.