Plný les václavek. Sbírat by se ale měly jen některé

Když člověk vyráží do lesa touto dobou, setkat se mlže s mnoha druhy hub. Klasiku ale představují především václavky. Jde o houby, které již dávno nejsou termínově spjaté se svátkem sv. Václava. Většinou totiž rostou až v polovině října a často i mnohem později. Situace je dána samotným počasím a podmínkami, které jsou václavkám poskytnuty. My jsme vyrazili do lesa tento týden dvakrát za sebou a našli jsme václavek poměrně velké množství. Ne všechny ale byly ideální k tomu, abychom je vložili do košíku. Ostatně všechny tam ani nepatří.

Pozornost si zaslouží mladé plodnice

Nepochybně. Právě ty jsou totiž nejlepší. Jednak jsou křehké a jednak také pochopitelně lépe stravitelnější než starší. Navíc v pokrmech vypadají skvěle. U mladých plodnic také nehrozí, že by měly být zasažené plísní. Ta většinou napadá až starší plodnice, které se na daném místě nacházejí delší dobu.

Starší rozvité plodnice už do koše nepatří

Tento fakt je třeba potvrdit. Jak již bylo zmíněno výše, bývají často napadeny plísněmi. Stejně tak bývají takovéto plodnice poschlé, případně naopak rozmočené. Kvalita houby je zkrátka a jednoduše mizerná. U větších plodnic je třeba být velmi obezřetný.

Starší plodnice václavek: Foto Radek Štěpán 

Jak bezpečně poznat václavku

Tato houba je typická především červenohnědým kloboukem, který bývá uprostřed poněkud tmavší. Klobouk může mít průměr klidně až kolem 10 cm a lupeny bývají béžové, u větších plodnic narůžovalé. Typický je prsten mající bělavý až žlutavý nádech. Barva pod kloboukem houby bývá bílá a směrem dolů šedne. Splést si lze václavku s následujícími houbami:

Třepenitka svazčitá

Tato houba má na rozdíl od václavky světle žlutý klobouk, který je úplně hladký, nemá šupinky. Je silně hořká a jedovatá.

Třepenitka svazčitá Autor Jörg Hempel https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hypholoma_fasciculare_LC0091.jpg

Čepičatka jehličnanová

Typická je tím, že neroste na rozdíl od václavky v trsech. Má světlejší klobouk, na němž nejsou šupinky. Je prudce jedovatá.

Čepičatka jehličnanová: Foto autor Strobilomyces https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Galerina_marginata_051106Cmed.jpg

Šupinovka kostrbatá

Je václavce asi nejpodobnější. Má typický kuželovitý klobouk s šupinkami, které ale pokrývají na rozdíl od václavky i třeň.

Šupinovka kostrbatá: Foto autor Holger Krisp https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sparrige_Schüppling_(Pholiota_squarrosa).jpg

Jak bezpečně poznat václavky: Grafika Chat Day

Jak je to s jedovatostí václavek?

Za syrová jsou skutečně nebezpečné. Určitě václavky nechutnejte přímo v lese. Stejně byste nic nepoznali, jelikož václavky nejsou hořké. Tak jako tak je třeba tuto houbu minimálně 25 minut dusit. Potřebuje jednoduše dlouhou tepelnou úpravu.

Tip: Jak na smažené řízky z bedel? Důležité je stáří houby.

Do guláše, nebo do octa?

To už je na každém z nás. Do guláše se hodí ideálně kloboučky. Vypadá pak skvěle a stejně tak i chutná. V octu si najdou své místo malé plodnice, jež lze zavařit kompletně celé.

Zdroje info: Autor- houbař

Mladé václavky ideální ke konzumaci: Náhledové foto Radek Štěpán

Malé a větší václavky: Fotogalerie Radek Štěpán