Od divokých mečíků po všemi obdivované krasavce

Přemýšleli jste někdy nad tím, odkud se vzala ta pestrá paleta mečíků? Množství barev, nejrůznější tvary květů, ohromující výška… Za všechno může samozřejmě šlechtění. Původní divoké mečíky jsou totiž mnohem nenápadnější. A i když většina z nich pochází z Afriky, najít je můžete i u nás.

Je však třeba se vydat do několika málo chráněných oblastí s bažinatou půdou, kde dodnes přežívají. Jde o mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus) a mečík bahenní (Gladiolus palustris). Celkem se však počet botanických druhů mečíků blíží k několika desítkám.

Legenda v podobě kanadské ´Pikardie´

Původní mečíky jsou poměrně nízké s malými, byť půvabnými květy. Od po několik staletí jsou proto cílem pěstitelských a šlechtitelských snah. Ovšem skutečná mečíková revoluce nastala až v roce 1931. Tehdy na světový trh vstoupila legendární odrůda ‚Pikardie‘ z dílny Kanaďana Palmera. Na svou dobu byla výjimečná – na metr a půl vysokém stonku bylo možné najít okolo dvaceti velkých květních puků. A právě díky se ní se šlechtění mečíků dostalo do docela nové fáze.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Holandské mečíky a ty další

Mečíky v zásadě dělíme do dvou skupin. Holandského typu a všechny ostatní. První skupina se díky svým velkým hladkým (někdy však i zřaseným květům) hodí pro komerční pěstování. Vyniká odolností proti škůdcům a chorobám a snadno se přizpůsobuje i středoevropskému klimatu

Věděli jste, že: existující i ryze české odrůdy mečíků? Mezi ty velmi povedené patří například ‚Amis‘, ‚Jiří Václavík‘ nebo ‚Marsyas‘.

Každým rokem se na trhu objevují desítky nových odrůd. Najdete mezi nimi třeba i hnědě, zelené, modré nebo dokonce skoro černé odrůdy. A nechybí ani krasavci s vonnými květy. A pokud k tomu připočteme i to, že jsou mečíky mimořádně vhodné k řezu, není divu, že jim zahrádkářské výstavy věnují každé jaro takovou pozornost. Máte je také na své zahrádce?

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com