Neznámá příbuzná lichořeřišnice větší nahradí brambory

Že jste o lichořeřišnici hlíznaté (Tropaeolum tuberosum) ještě neslyšeli? Pak pravděpodobně nežijete v Jižní Americe. Tam jde totiž o zeleninu zcela běžnou. Velkými listy ani květy nezaujme, to nejchutnější se skrývá pod zemí.

Peru, Ekvádor, Bolívie – tam všude se lichořeřišnici hlíznaté výjimečně daří, a to zejména v nadmořských výškách nad 3 000 metrů. Na hornatých neúrodných svazích, kde přežívá rostlin jen opravdu málo, se jejím hlízám daří nadprůměrně dobře.

Tak trochu jako batáty

Na první pohled její hlízy jako brambory nevypadají, ovšem pokud je tepelně upravíte, jsou jim chuťově velmi podobné. Na řezu připomínají spíše hlízy jamu. Nikdy se také nepěstují samostatně. Společnost jim dělá jedlý merlík, šťavel hlíznatý, melok, bob obecný a některé druhy odolných brambor.

Hlízy se nejčastěji pečou nebo se vaří jako přílohy k masitým jídlům. Mladé listy lichořeřišnice hlíznaté se používají pro přípravu zeleninových jídel – stejně jako u lichořeřišnice větší. Podle archeologických nálezů pěstovali tuto plodinu už staří Inkové. Dnes jde spíše o zeleninu chudých. Jakmile mají dostatek jiné zeleniny, od konzumace lichořeřišnicových hlíz spíše ustupují.

Účinky lichořeřišnice hlíznaté v léčitelství

Kromě obohacení jídelníčku mají hlízy i četné zdraví prospěšné vlastnosti. Působí jako přírodní antibiotikum a diuretikum, očišťují ledviny a střeva, a údajně dokáží působit i jako mírné afrodiziakum. V Evropě se však mnohem více využívá lichořeřišnice větší, a to prokazatelně už od 17. století. Antibiotikum vyrobené z této rostliny si dokáže poradit i se zlatým stafylokokem!

Listy se hodí do salátů, polévek či omáček (chutnají po řeřiše), chuťově neutrální květy se uplatní jako jedlá ozdoba dezertů a sladkých jídel. Mladá poupata se dají nakládat jako kapary.