Kobylka zelená: Známý zahradní pomocník

Jdete loukou a skáčou kolem vás všude luční koníci? Určitě pohodový pocit, který člověka provází při aktivním odpočinku někde v horách. Mnohdy jsou ale kobylky zelené také na zahradách a v sadech, kde mají určitě co dělat. Možná si pamatujete na Hopa z včelky Máji, který dokázal být vtipný za každé situace. Kobylka zelená označovaná jako Tettigonia viridissima se řadí mezi jedny z největších zástupců hmyzu v České republice. U nás se mimo lučního koníka nachází vzácně na jižní Moravě ještě Saga pedo,tedy kobylka saga. Kde se všude s kobylkou setkáme? Jak funguje její tělo a jakým způsobem pomáhá zahradníkům?

Mnohdy je sotva spatříme

Luční koník miluje slunná místa. Dokáže žít na loukách ve vysoké trávě, na keřích, ale i v blízkosti stromů, případně ve větvích. Tělo kobylky má délku klidně i přes 4 cm a jeho barva nápadně připomíná trávu. Je sytě zelená. Má dlouhá tenká tykadla, což je znak, který kobylku zelenou odlišuje od sarančete.

Foto: Pixabay

Nohy, které kobylce můžeme závidět

Doménou kobylky zelené je pochopitelně skákání. Má k tomu třetí pár nohou mající silná stehna a zcela specifický tvar. V prvním páru se nachází sluchové ústrojí. Kobylka tedy nohama dokonce i slyší. Mnohdy se o nich tvrdí, že poslouchají kolenem. Konkrétně jsou tympanální orgány uložené v holeni. Jedná se o jakousi bubínkovou membránu. A že kobylky slyší skvěle, není pochyb. Dorozumívají se cvrkáním. Ostatně stridulací lákají samci samičky k rozmnožování. Co druh kobylek, to jiný zvuk. Nejčastěji samečci koncertují navečer.

Foto: Pixabay

Kobylka jako skvělý pomocník zahrádkářů

Luční koník je dravec a hlavně všežravec. Dokáže ulovit larvy mnohých hmyzích druhů. Jestliže se na zahradě přemnoží býložravý hmyz, pak se právě on stává jeho katem. Bez problémů ale uloví i mouchu nebo motýla. Masitý jídelníček si někdy zpestří i šťavnatou zelení.

Náhledové foto: Pixabay