Festival rostlin: Na takovéhle akce byste vůbec neměli kočárky pouštět. Viděla jsem dokonce i maminku se psem

Festival rostlin: Na takovéhle akce byste vůbec neměli kočárky pouštět. Viděla jsem dokonce i maminku se psem. Jaké si to uděláte, takové to budete mít, dalo by se říct ve zkratce. A přijde mi, že spoustu problémů si lidi dělají sami – třeba tím, že neberou ohled na jiné. A mnohdy nejvíc křičí ti, kteří mají máslo na hlavě. Mám za sebou zajímavý festival rostlin. Zajímavý – a neopakovatelný (tedy alespoň pro mě – už tam nikdy nepůjdu). A bylo zajímavé pozorovat lidi okolo – třeba jako tuhle paní, se kterou jsem se potkala u pokladny.

Kočárky sem nepouštějte, to se nedá

Rostlin hodně, lidí hodně – fronty slušné. Tak nějak by se dala shrnout situace. Ale pořád to odsýpalo mnohem rychleji, než jsem zažila jinde, takže vlastně pohodička. I tak vám ale deset minut stání dá čas rozhlédnout se okolo (pokud už se tedy nechcete znovu dívat na regály s květinami – což nedoporučuju, protože by vám mohlo v košíku snadno skončit ještě něco dalšího). A tahle paní, o které budu mluvit, si zrovna odlovila obsluhu.

„Dělejte něco s těmi frontami. A s těmi lidmi. Třeba ty kočárky. Na takovéhle akce byste vůbec neměli kočárky pouštět. Viděla jsem dokonce i maminku se psem. Vždyť se tu kvůli nim nedá projít. Ať si zařídí hlídání nebo to odstaví u vchodu.“

Foto: Pixabay

Obsluha byla tímhle požadavkem značně zaskočená. Mladík, kterého si odchytla, se zaraženě usmál a pronesl něco o tom, že na takovéhle akci jsou vítáni všichni.

„Ale vždyť se tam nedá chodit, chtěla jsem orchidej a nedostala jsem se tam. Je to pro ty děti i nebezpečný.“

„Nebezpečný je setkání s takovýma fúriema,“ houkl od jiné pokladny starší pán.„To mají mámy sedět na zadku, nebo co? Vaše maminka taky seděla? Vypadalo by to tak, chovat vás totiž nenaučila.“

Mohlo by vás zajímat: I v zimě vám může zahrada krásně rozkvést. A některé kousky vám bez potíží vydrží i ve váze.

„A ještě lidi o berlích vyhoďte. A viděl jsem paní na vozíčku, tu byste přibrala taky, ne?“ přidal se další pán – tentokrát z hloučku za pokladnami, který si už zakoupené květiny balil do papíru neb venku byl trochu mráz (tedy balil to pro svou paní, která vše nadšeně fotila a kamsi sdílela). Obsluha využila zmatku a někam se zdekovala. Nedivím se. Paní se rozhlédla a odešla. Jen doufám, že si nešla odlovit někoho jiného.

Sama měla máslo na hlavě

Za chvíli mi ale do zorného pole přišla znovu. Jasně – metelila si to s poměrně velkou monsterou k pánovi, který stál uprostřed prodejní plochy s plným košíkem a nějakou palmou v ruce. Postavila kytku k němu a zase odpelášila. Sama si tedy posilu přivedla, byla v mnohem lepší situaci než spousta lidí, kteří si prostě partnera či partnerku sehnat nedokázali (a to opravdu vždycky nejde – co si budeme povídat), a stejně měla odvahu takhle vyštěkávat. Myslím, že jsme před sebou měli klasický příklad jájismu – já, já a jenom já – tentokrát naštěstí odkázaného do patřičných mezí. Naštěstí.

Zdroj: Autorka

Náhledové foto: Pixabay