Vyrážíte na houby? Pozor na tyto tradiční mýty

Počátek června je poměrně deštivý a na mnoha místech už začaly růst houby, a to ve velkém. Milovníci houbaření se už určitě setkali třeba s hřibem kovářem, kolodějem a různými druhy holubinek. Na řadu ale přicházejí také křemenáče a hřib dubový či smrkový. Pokud jste ještě do lesa nevyrazili, za malou procházku bude jistě stát. Že nepatříte mezi zkušené houbaře? Nevadí, nejznámější houby určitě poznáte i díky atlasům či chytrým aplikacím. Vzít s sebou můžete klidně někoho, kdo se v mykologii vyzná. Vyvarovat byste se měli některých základních chyb při určování. Existuje totiž hned několik mýtů týkajících se určení jedovatosti hub. Ty základní uvedeme v následujících řádcích.

Jedovaté houby nechutnají plžům a nejsou okousané

Dalo by se říct, že když je houba jedovatá, nepotře ji nejen člověk, ale také různí živočichové. Není to pravda. Jak plži, tak i hmyz mají poněkud odlišný metabolismus a toxiny škodlivé pro lidi mohou být pro živočichy naprosto bezproblémové.Slimák na houbě: Foto Pixabay

Jedovaté houby mají pestré zbarvení

Taková muchomůrka červená, jež je mírně jedovatá, skutečně vypadá nádherně. Nejeden člověk si ji s oblibou vyfotí. Jiné prudce jedovaté houby ale nijak výrazně zbarvené být nemusejí. Hovořit můžeme třeba o pavučinci plyšovém nebo muchomůrce jízlivé a jiných houbách.

Muchomůrka zelená: Foto Radek Štěpán

Jedy v houbách zlikvidujete vařením

Spousta jedlých hub je za syrova jedovatá. Vždyť jen takový hřib kovář, koloděj nebo čirůvka fialová či muchomůrka růžovka se musí minimálně 20 minut vařit, aby toxiny zmizely. Toxické látky obsažené v prudce jedovatých houbách jsou ovšem termostabilní. Varem je zničit nikdo nedokáže.Houbová pánev: Foto Pixabay

V kontaktu s jedovatou houbou černá stříbro

Naprostý nesmysl. Žádný známý jedovatý druh hub takovouto reakci nedokáže vyvolat. Kdyby ano, bylo by určování jedovatých hub jednodušší. Bohužel, není a musíme si vystačit s vlastními znalostmi.

Náhledové foto: Pixabay