Sousedé budují drahé ploty a pasti. Mně k záchraně chovu mých slepiček stačilo porušit jedno velké tabu

Sousedé budují drahé ploty a pasti. Mně k záchraně chovu mých slepiček stačilo porušit jedno velké tabu. Do redakce nám dorazil naprosto kouzelný dopis od naší věrné čtenářky paní Moniky. Ta se k životu na venkově postavila tak trochu svérázně, po svém a s obrovským srdcem. Jak sama zjistila, příroda má občas svá vlastní pravidla a vracet dobro se nevyplácí jenom v pohádkách. Pohodlně se usaďte, uvařte si kafe a nechte se vtáhnout do jejího vyprávění, které vás dozajista chytne za srdce.

„Když jsme s manželem zdědili domek po tetě a padlo rozhodnutí prásknout do koní a odstěhovat se z města na venkov, měla jsem v hlavě hotovou idylku. Viděla jsem to jako z románu: ráno vás budí kokrhání kohouta, k snídani si natrháte misku čerstvých malin a k obědu ukuchtíte to, co zrovna zahrada dala. Asi vám nemusím zdlouhavě vykládat, jak strašně naivní a zelená jsem tehdy byla.

Sny o venkovské idylce a tvrdá realita

Hned první měsíce mě vyvedly z omylu. Kolem baráku a hospodářství je totiž práce jako na kostele a člověk se od rána do večera nezastaví. Jenže víte co? Zjistila jsem, že mi ten kolotoč vlastně hrozně vyhovuje. Člověk u rýpání v hlíně parádně vypne hlavu a hodí se do klidu. Vůbec mě netankuje, že mám záhony třikrát menší než soused odvedle, hlavně když mi dělají radost moje vlastní obří rajčata nebo voňavá levandule.

Tip: Jak na výsadbu kanadských borůvek? Jednoduše krok po kroku.

A pak to přišlo. Rozhodli jsme se naše malé královstvíčko trochu rozšířit a pořídili jsme si hejno slepiček. Kdo by odolal domácím vajíčkům s krásně žlutým žloutkem, že jo? Říkala jsem si, že na tom chovu přece nemůže být nic těžkého, když dřív měla kurník každá chalupa. A víceméně to byla pravda. Tedy až do chvíle, než se k nám do vsi nastěhovala liška a začala dělat v kurnících pořádný průvan.

Foto: Pixabay

Když zrzavá kmotra vyhlásí válku kurníkům

Jako první její nájezdy zmerčil soused přes dva ploty. Našel na dvoře dvě zakousnuté nosnice a bylo vymalováno. Pak přišel na řadu další soused, pak třetí a rázem bylo ve vsi pozdvižení. Když celková bilance zmařených slepičích životů překročila desítku, místním chlapům ruply nervy. Svolali sousedskou domobranu a rozhodli se uspořádat na zrzavého zloděje pořádný hon. Všichni svorně tvrdili, že jde o jednoho vykutáleného lišáka, což já jako městská holka samozřejmě nepoznám, tak jsem jim to věřila.

My s manželem jsme ale tohle chytací komando odmítli podpořit. Úplně mě děsila představa, že parta chlapů s klacky a vzduchovkami někde v lese neodborně zmrzačí zvíře, které pak bude dva dny v bolestech umírat pod kořenem. Lovecká banda o naši pomoc naštěstí ani moc nestála, přece jen, jak by jim taky mohli pomoct nějaké náplavy bez zkušeností, že?

Nečekaný uprchlík pod naší pergolou

Onoho podvečera, kdy byl hon v plném proudu, jsme s mužem v klidu okopávali záhony, když tu se to stalo. Přímo před našimi zraky se přes laťkový plot zoufale vydrápal vyděšený rezavý kožíšek. Byl to on. Ten štvaný chudák upaloval přes zahradu a bleskově zmizel pod naší pergolou. Nebylo to od nás dál než pár metrů. Lišák na nás vykulil ty své obrovské, vyděšené oči a snažil se vmáčknout co nejhlouběji do tmavého kouta. Na ten jeho zoufalý výraz v životě nezapomenu. Bylo mi ho strašně líto.

Za pár minut už u našeho plotu funěli sousedé s klacky. S kamennou tváří jsme kmotra zapřeli a poslali chlapskou výpravu hledat o dům dál. Když se pozdě v noci celá vesnice konečně uložila ke spánku a všude byl klid, náš zrzavý podnájemník potichu vylezl z úkrytu a zmizel zpátky v lese.

Slepice mizí dál, ale u nás vládne mír

Slepice se od té doby v okolí ztrácely vesele dál, ale u nás na dvoře už nechybělo ani pírko. Ten lišák si totiž moc dobře pamatuje, kde mu teklo do bot a kdo mu zachránil krk. Další hon už chlapi neorganizovali, raději zkrotili emoce a začali stavět pořádná bezpečnostní opatření. Dneska už ve vsi zmizí nějaký ten opeřenec jenom v případě, že ho majitel zapomene na noc zavřít do kurníku. My máme od té doby svatý klid. Někdy zkrátka stačí přírodu jen trochu respektovat, nebrat hned do ruky hůl, a ona vám to v dobrém vrátí.“

FAQ – Nejčastější otázky týkající se lišek a slepic

Proč lišky útočí na slepice?
Lišky hledají snadno dostupnou potravu, zvlášť pokud nejsou slepice dobře zabezpečené.

Jak ochránit slepice před liškou?
Pomůže pevný kurník, zabezpečený výběh a zavírání slepic na noc.

Pamatují si lišky konkrétní místa nebo lidi?
Lišky si dokážou zapamatovat bezpečná i nebezpečná místa, ale jejich chování ovlivňuje hlavně zkušenost a dostupnost potravy.

Zdroj: Dopis od čtenáře

Náhledové foto: Pixabay