Neznámé okopaniny z Jižní Ameriky

Prozatím je potkáváme spíše na zahradních veletrzích nebo jako doporučení pod čarou v časopisech o zdravé výživě. Ovšem vzhledem ke své odolnosti a snadnému pěstování se dost možná šťavel hlíznatý, lichořeřišnice hlíznatá a jakon v našich zahrádkách už velmi brzy budou vyskytovat stejně běžně, jako třeba brambory.

Koneckonců, brambory k nám také dorazily přes moře, tak proč by tento proces expanze nemohl jednoduše pokračovat? Pojďme si každý druh představit zvlášť.

Šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa)

Na první pohled zaujme svými listy, květy jsou spíše nenápadné. Ve zdravé výživě lze jeho hlízy sehnat pod označením oka. Škrob z oky se používá k zahušťování pokrmů, hlízy se pak upravují podobně jak brambory. Jedlé jsou pouze po uvaření.

Co potřebuje oka ke své spokojenosti:

  • výsadbu na venkovní stanoviště do poloviny června
  • spíše sušší a ne příliš těžkou půdu
  • slunce
  • organické hnojení
  • spon 20×20 cm
  • sklizeň po zámrzu

Lichořeřišnice hlíznatá (Tropaeolum tuberosa)

Méně známá příbuzná lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus). Jejím jedlým kořenovým hlízám se říká také mashua. Připomínající svým tvarem hrušku a dají se konzumovat syrové i tepelně upravené. Netrpí na škůdce ani nemoci.

Co potřebuje mashua ke své spokojenosti:

  • výsadbu na venkovní stanoviště od poloviny května
  • úrodná půda s dobrou propustností
  • slunce
  • organické hnojení
  • sklizeň po zámrzu

Jakon (Polymnia sonchifolia)

Znát ho můžete i pod názvem peruánský lanýž a čas od času bývá k vidění i v supermarketu. Svou chutí připomíná ředkev a lze ho konzumovat syrový i tepelně upravený. Listy se v Jižní Americe běžně zkrmují dobytku.

Co potřebuje jakon ke své spokojenosti:

  • výsadbu na venkovní stanoviště do poloviny června
  • nekompaktní, výživnou půdu
  • slunce
  • organické hnojení
  • spon 50×50 cm
  • sklizeň po zámrzu

Už odmalička o mně říkali, že mám zelené prsty. A protože pod nimi stále něco roste, nemůžu si všechny ty zajímavosti a dobré tipy nechat jen tak pro sebe :)

2 komentáře

  1. Jaroslav Odpovědět

    Chtělo by to více variant rostlin na dobu tzv. „válečného nouzového hospodaření“, aby přežilo co nejvíce lidí s co nejmenšími starostmi při už neexistujících postřicích , nedostatku vody … ta doba se blíží… prý se dá přežít dlouhé roky na kopřivách, jehličí, koříncích a občasném úlovku v drátěném oku …

  2. Josef Odpovědět

    Pokud se Vám podaří do drátěného oka polapit statného kňoura, netřeba se lopotit s kopřivami, nehladě k tomu, že kopřivy jsou velmi účinný čistič organismu a při delším používání ho můžou přečistit, což je horší, než když je běžně znečištěn. Z kořínků je dobrý pýr a hlavně mladý lopuch. Semena nejedovatých plevelů jsou také velmi výživná, např. laskavec ohnutý strčí svoji výživnou hodnotou veškeré běžné obiloviny hravě do kapsy. Neobdělané lány polí by zaplnili plevelné trávy, které dnes zemědělci nákladně hubí, všechny mají hodnotná semena a za mlada šťavnaté stonky, které, na rozdíl od jehličí, můžete konzumovat dlouhodobě, vlastně pořád. Když zadáte do Google : Ochutnávka planých rostlin, dozvíte se i jak chutnají.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *