10 mýtů o krmení psů a koček, kterým stále věří tisíce Čechů

Výživa psů a koček patří mezi témata, která mezi chovateli vzbuzují velké diskuse. Internet je plný rad předávaných i desítky let, moderní veterinární výživa však ukazuje, že řada rozšířených přesvědčení neodpovídá současným vědeckým poznatkům. Které mýty o krmení patří mezi nejčastější a proč už dnes neplatí?

MÝTUS 1: Pes by měl celý život jíst jedny granule

Najít granule, které psovi chutnají a vyhovují, může být náročné. Není proto divu, že u nich chovatelé často zůstávají. Pokud je krmivo kompletní a kvalitní, není důvod ho měnit na sílu. To ale neznamená, že by měl pes celý život jíst jediný druh krmiva.

„Současné vědecké poznatky ukazují, že složení potravy ovlivňuje také střevní mikrobiom. Rozumná pestrost kvalitních zdrojů bílkovin, vlákniny a dalších živin proto může mít v jídelníčku své místo,“ vysvětluje Lucie Simon, certifikovaná výživová specialistka se zaměřením na zdravé i terapeutické krmení psů a koček.

Základ jídelníčku tak mohou tvořit například kvalitní granule, které lze podle potřeb konkrétního psa vhodně doplnit konzervou, vařenou stravou nebo jinou nutričně odpovídající stravou

MÝTUS 2: Každá změna krmiva zvířeti škodí

Zažívací obtíže po změně krmiva vedou k přesvědčení, že střídání potravy psům nesvědčí. Problémem ale často není samotná změna, nýbrž její rychlost. Trávicí systém i střevní mikrobiom potřebují čas, aby se novému složení přizpůsobily. Při přechodu na výrazně odlišné krmivo je proto vhodné postupovat pozvolna a sledovat reakci zvířete. Pestrost jídelníčku proto neznamená chaotické střídání několika druhů krmiva. Smyslem je pracovat s kvalitními a nutričně odpovídajícími potravinami tak, aby je organismus zvířete dobře toleroval.

MÝTUS 3: Čím více masa, tím automaticky lepší krmivo

70, 80 nebo dokonce 90 procent masa. Vysoké číslo na obalu působí jako jednoduchý ukazatel kvality. Samotné procento ale neříká, zda strava poskytuje zvířeti všechny potřebné živiny ve správném poměru. Důležitá je kvalita a původ surovin, zda jde například o čerstvé, nebo sušené maso, způsob zpracování, a především vyváženost celé receptury.

„Přední strana obalu umí být marketingově velmi přesvědčivá. Pes ani kočka ale nepotřebují rekordní procento masa na etiketě. Potřebují nutričně vyváženou stravu, která odpovídá jejich skutečným potřebám,“ upozorňuje Lucie Simon.

MÝTUS 4: Obiloviny způsobují většinu potravních alergií

Pšenice, kukuřice nebo rýže získaly mezi částí chovatelů pověst surovin, kterým je lepší se vyhnout, často právě kvůli obavám z alergií. Obiloviny ale samy o sobě nejsou automaticky problémem. Potravní alergie je nepřiměřenou reakcí imunitního systému na konkrétní látku a její správné určení je podstatně složitější než pouhé vyřazení obilovin z jídelníčku.

„Pokud má pes dlouhodobé kožní nebo zažívací obtíže a existuje podezření na potravní alergii, vhodnější než experimentování s různými krmivy, je řešit příčinu s veterinárním lékařem,“ vysvětluje výživová specialistka Lucie Simon.

MÝTUS 5: Bezobilné znamená automaticky zdravější

S předchozím mýtem souvisí obliba krmiv označených jako „grain free“. Samotný nápis ale neříká, zda je krmivo kvalitnější nebo zdravější. O kvalitě rozhoduje celá receptura, tedy její nutriční vyváženost, použité suroviny, výrobní proces i vhodnost pro konkrétní zvíře. Odborníci se navíc zabývají možnou souvislostí některých nevhodně formulovaných bezobilných diet, zejména s vysokým zastoupením určitých luštěnin, s dietně asociovanou dilatační kardiomyopatií (DCM) u některých psů.

MÝTUS 6: BARF je vždy zdravější než granule

Granule, nebo syrová strava? Debata dokáže majitele psů rozdělit na dva tábory, z odborného hlediska je ale takto položená otázka příliš zjednodušující. BARF může být kvalitním způsobem krmení, pokud je jídelníček správně sestaven. Nevyvážená domácí receptura však může vést k nedostatku či nadbytku některých živin a syrové maso s sebou navíc nese mikrobiologická rizika, například možnou kontaminaci patogenními bakteriemi. Ani forma granulí sama o sobě nevypovídá o kvalitě. Lepší je proto ptát se: Je konkrétní potrava bezpečná, nutričně vyvážená a vhodná právě pro toto zvíře?

Foto: Pixabay

MÝTUS 7: Pes je vlk, a proto musí jíst jako vlk

Pes není vlk, kterého jsme přestěhovali do obýváku. Tisíce let domestikace ovlivnily nejen jeho vzhled a chování, ale také schopnost vstřebávat potravu. Výzkum genomu například ukázal, že se psi v průběhu domestikace adaptovali mimo jiné na stravu obsahující více škrobu. Nelze proto automaticky předpokládat, že to, co jí vlk, je nejlepší také pro domácího psa.

Ještě jiná situace je u koček. Kočka je obligátní masožravec a její organismus má specifické nutriční požadavky. Co funguje u psa, proto nelze automaticky přenášet do kočičí misky.

MÝTUS 8: Zdraví psa poznáme jen podle toho, zda mu krmivo chutná

Prázdná miska potěší každého majitele. Chuť je při výběru potravy samozřejmě důležitá, sama o sobě ale není důkazem, že zvíře dostává optimální výživu. Důležitější je sledovat, jak dlouhodobě prospívá, tedy jeho hmotnost a tělesnou kondici, trávení, kvalitu stolice, stav srsti a kůže, vitalitu i celkový zdravotní stav.

„Do hodnocení výživy dnes stále výrazněji vstupuje také střevní mikrobiom. Mikroorganismy žijící v trávicím traktu se totiž podílejí nejen na trávení, ale také na metabolismu a komunikaci s imunitním systémem,“doplňuje Lucie Simon.

MÝTUS 9: Probiotika jsou jen módní marketing

Probiotika, prebiotika nebo postbiotika se na obalech objevují stále častěji, což může vyvolávat dojem, že jde jen o další marketingový trend. Význam probiotik je však vědecky zkoumán a potvrzen. Zároveň ale neplatí, že každý výrobek označený jako „probiotický“ bude mít automaticky stejný účinek. Záleží mimo jiné na konkrétním mikroorganismu, jeho dávce a schopnosti dostat se v odpovídajícím stavu až do produktu a následně do trávicího traktu.

„Nejde o to přidat na obal slovo probiotika a očekávat zázrak. Na střevní mikrobiom se dnes díváme jako na celý ekosystém a důležité je i to, jak jej podporuje celkové složení stravy,“ certifikovaná specialistka Lucie Simon.

MÝTUS 10: Existuje jeden nejlepší způsob krmení pro všechny

Granule, konzerva, vařená strava, BARF? Pokud předchozích devět mýtů něco spojuje, pak je to snaha najít jednoduchou odpověď na otázku, která ji ve skutečnosti nemá. Štěně má jiné potřeby než senior, aktivní pes než pes s nadváhou a kočka není malý pes. Zvíře s potravní alergií nebo chronickým onemocněním navíc může potřebovat zcela jiný režim než zdravý jedinec. Moderní výživa proto stále více směřuje k individualizaci. Nejde o hledání jednoho vítěze mezi granulemi, konzervami, vařenou či syrovou stravou. Rozhoduje kvalita a bezpečnost surovin, nutriční vyváženost, věk a zdravotní stav zvířete i to, jak konkrétní potravu dlouhodobě toleruje.

Náhledové foto a fotogalerie: Pixabay