Satan, koloděj, nebo kovář? Jeden klíčový detail na třeni vám zachrání žaludek před otravou. Důležitých je 20 minut

Satan, koloděj, nebo kovář? Jeden klíčový detail na třeni vám zachrání žaludek před otravou. Důležitých je 20 minut. Patříte také k těm vášnivým houbařům, kteří s prvním jarním sluníčkem netrpělivě leští košíky a nemohou se dočkat, až vyrazí do lesa na lov? Pak pro vás máme skvělou zprávu. Právě teď, v květnu, začíná v lesích ta pravá divočina. Z mechu a jehličí totiž začínají hromadně vykukovat první parádní kousky, mezi kterými kraluje robustní hřib kovář. Je to neuvěřitelně chutná, pevná a masitá houba, kterou ale spousta svátečních sběratelů v lese raději obchází obloukem.

Důvod? Bojí se její divoké barvy a rychlého modrání, takže kolem ní chodí s obavami, zda nejde o nějakou jedovatou satanovu pomstu. Kolem kováře navíc koluje mýtus, že je částečně jedovatý. To je ale hloupost. Když víte, jak na něj, přinesete si domů surovinu, která v omáčkách nebo smaženici strčí do kapsy i opěvované praváky.

Barvy jako z kovářské výhně

Kovář dostal své jméno naprosto trefně, jeho barvy totiž ze všeho nejvíc připomínají rozpálené uhlíky a saze v kovářské dílně. Klobouk je sice shora tmavě sametový, hnědý až olivový, ale jakmile houbu otočíte, vybalí na vás zespodu sytě rudé až rumělkové rourky. Třeň (neboli noha) je u mladých kousků soudkovitá, chlapsky robustní a celá posetá drobnými červenými vločkami. Žádnou jemnou síťku na ní ale nehledejte. A teď to hlavní, co spoustu lidí vyděsí: stačí do kováře jemně rýpnout nehtem nebo ho rozkrojit nožem a dužina v momentě radikálně změní barvu do inkoustově modré. Netřeba panikařit, je to jen přirozená oxidace látek na vzduchu, která na chuť nemá vůbec žádný vliv.

Hřib kovář: Foto Pixabay

Žádný strach z jedovatých dvojníků

Spousta lidí se bojí, že si kováře splete s obávaným hřibem satanem. To je ale v květnu prakticky nemožné, protože satan je teplomilná vzácnost. Jediný, s kým si kováře můžete reálně splést, je jeho blízký příbuzný hřib koloděj (Suillellus luridus). Ten je ale také jedlý a výborný. Koloděje bezpečně poznáte podle toho, že má klobouk o dost světlejší (do okrova) a na noze má naprosto zřetelnou, okatou červenou síťku, nikoli jen vločky. Dalším dvojníkem může být vzácnější hřib Quéletův, který má ale třeň u báze mrkvově červenou a klobouk spíše do oranžova. Všechno jsou to ale jedlé druhy, takže o život vám v tomto případě rozhodně nejde.

Tip: Ředkvičky lze mít doma celoročně. Musíme ale zvolit správnou odrůdu.

Hřib koloděj: Foto Pixabay

Dvacetiminutové pravidlo a proč nespouštět sušičku

Aby byl kulinářský zážitek stoprocentní a bez následků, musíte v kuchyni bezpodmínečně dodržet jedno svaté pravidlo. Hřib kovář se nesmí jíst za syrova a nestačí ho jen tak minutu orestovat na pánvi. Za syrova je totiž jeho dužina těžce stravitelná a obsahuje termolabilní (na teplo citlivé) látky, které by vám mohly způsobit nepříjemné žaludeční křeče a prohnat vás. Všechno ale spolehlivě vyřeší poctivá tepelná úprava. Kováře nakrájejte na kousky a nechte ho v omáčce nebo guláši bublat minimálně dvacet minut. Během té doby se veškerá lehká toxicita úplně odpaří a modrá barva se ztratí do krásně sametově žluté.

FAQ – Nejčastější otázky týkající se hřiba kováře

Jak poznat hřiba kováře?
Typické je červené zbarvení rourek a modrání dužiny po poranění.

Je hřib kovář jedlý?
Ano, po důkladné tepelné úpravě patří mezi oblíbené jedlé houby.

Kdy roste hřib kovář nejčastěji?
Objevuje se od pozdního jara až do podzimu podle počasí.

Zdroje info: Autorka, myko.cz, nahoubach.cz

Hřib kovář: Náhledové foto Pixabay, fotogalerie Radek Štěpán