Zlevnili chleba – na 68 korun. A fronta na něj byla na hodiny

Zlevnili chleba – na 68 korun. A fronta na něj byla na hodiny. Když se v Karlíně řekne Eska, každý ví, o co jde – legendární pekárna, kde se na chleba čeká s takovým nadšením, že by leckterá hipsterská kavárna mohla závidět. Joo, Eska je prostě Eska. A kdyby jenom co do chleba. A teď se tahle slavná pekárna rozrostla i na Letnou, což místní vzali s nadšením… a hlavně doslova útokem. Já nevím – přijde to šílené jenom mně?

Dáme slevu na chleba, přijďte

V pátek 7. února v poledne se poprvé otevřely dveře nové pobočky na rohu Veletržní a Malířské. Slibovány byly velké oslavy – jak jinak – a co se nestalo? No, co byste asi čekali – davy. A pořádné! Už pár minut po otevření prý byla pekárna narvaná k prasknutí a venku se začala tvořit fronta, která se ne a ne zkrátit. Naopak, spíš se do ní přidávali další lidé. Říkám si, kolik z nich se přidalo jen proto, že viděli frontu a vydedukovali, že tam asi bude něco prvotřídního.

Mně se to onehdá stalo taky – stála jsem frontu na balíček před místním květinářstvím (jo, tehdy v dřevních dobách ty výdejny teprve začínaly a blížily se Vánoce) a za mě si stoupla starší paní. Chvíli se tak různě kroutila a rozhlížela a pak se mě zeptala, co tady prodávají tak super, že stojíme frontu. Když jsem jí vysvětlila, že jde o frontu na výdejnu balíčků, rozčílila se, že jí to taky mohl někdo říct dřív, že by tady nezabila pět minut. Ale to jsem odbočila.

Mohlo by vás zajímat: Vyhazovat kůru z citrusů je škoda. Můžete ji totiž proměnit ve voňavoučkou aviváž.

Půlka ceny? Tak to bereme všichni!

Ale zpátky k Esce. Co za tím šílenstvím stálo? No přece zaváděcí slevy! Od 7. do 9. února totiž Eska nabídla své slavné pečivo s pořádnými slevami – chleba za 68 korun? No neberte to. A stalo se, co se stát muselo – Letenští se přišli podívat, ochutnat, nakoupit – a hlavně se na chvilku v té slávě taky vykoupat. Jinak to totiž nevidím.

Foto: Pixabay

Nejlepší chleba, to za to čekání (asi) stojí

Největší zájem byl o chléb, který je mezi fajnšmekry považovaný za nejlepší v Praze. Ale mizely i čerstvé koláče, loupáky a všechno, co vonělo po čerstvém másle a mouce. V sobotu už to ale bylo ještě horší – fronta byla dlouhá jako had, a pro jistotu ještě dvakrát zatočená. A kdo přišel v jedenáct dopoledne, měl smůlu – regály už zely prázdnotou.

Upřímně říkám, že jsem se tomuhle šílenství ráda vyhnula. Chleba z Esky znám, občas ho taky bereme (ale oblíbených pekárniček máme víc). Ale to fakt někomu stojí za ušetřených 60 korun (v tyhle dny stál 68 korun, zatímco běžně ho budete kupovat za 126 korun) stát frontu? Vážně? A klidně dvouhodinovou? Není lepší si v klidu přijít pro chleba kdykoli jindy a bez čekání?

Vždyť co by se dalo stihnout za dvě hodiny. Šedesát korun není tak moc. Nic, co by mi stálo za tolik zbytečně utraceného času. Upřímně si říkám, že kdybych dvě hodiny chodila po okolí, možná těch šedesát korun nasbírám v drobných různě poházených ve škarpách. A ještě se budu hýbat na čerstvém vzduchu.

Možná namítnete, že 60 korun je pro některé rodiny hodně. Jenže tyhle rodiny si nepřijdou ani pro ten zlevněný chleba. Nestálo by jim to za to. Říkám si tedy, kdo v té frontě asi stál – škudlilové, co by si nechali koleno pro korunu vrtat? Milovníci frontových sociálních kontaktů? Ti, kteří prostě chtěli svému okolí hrdě ukázat, že tam byli? Co myslíte vy? Mně to prostě přijde praštěné.Kdo z milovníků dobré gastronomie by neznal Esku. Takže když tito šikulové otevírali novou pobočku a nabídli slevy, lidi se doslova zbláznili. Ale nevím, ve mně to spíš zanechalo rozpačitý dojem.

Zdroj: Autorka

Náhledové foto: Pixabay