Václavky rostou: Nejčastější otravu ale nezpůsobí záměna, nýbrž chyba v kuchyni

Narazili jste na pařez obsypaný medově hnědými kloboučky a košík máte plný za deset minut? Václavky k podzimnímu lesu patří a málokterá houba se sbírá tak snadno. Právě s nimi se ale každý rok dostávají lidé k lékaři. Nemusí přitom jít o jedovatou houbu, kterou si spletli. Stačí, když se jedlá václavka do hrnce dostane jen nakrátko.

Zdravotníci to vídají každou sezónu: pacienti s průjmem a zvracením, kteří snědli houby správně určené, jen málo prohřáté nebo dokonce syrové. Za potíže můžou látky, které se rozkládají až teplem. Když se houba vaří krátce, zůstanou v ní a u citlivějších lidí vyvolají prudkou reakci trávicího traktu. Václavka patří k houbám, u kterých se to stává nejčastěji. Za syrova je jedovatá.

Dvacet minut je minimum

Mykologové se shodují: václavky musí na plotně strávit nejméně dvacet minut, klidně i třicet. Krátké osmahnutí na pánvi nestačí, a to ani u smaženice. Obvyklý postup je houby nejdřív povařit, vodu slít a teprve pak je dál zpracovat podle receptu, třeba do omáčky, polévky nebo nálevu s octem. Do kuchyně berte jen mladé pevné klobouky, tuhé vláknité třeně vyhoďte. Pokud václavky jíte poprvé, začněte menší porcí, protože každý snáší houby jinak.

Jedno ale povařením nevyřešíte: záměnu. Jedovatá houba zůstane jedovatá, ať ji vaříte jak dlouho chcete. Václavky přitom mají dva nebezpečné dvojníky. Na pařezech v trsech roste i třepenitka svazčitá, která má sírově žlutý klobouk, zelenavé lupeny a chybí jí výrazný prsten. Mnohem vážnější je čepičatka jehličnatá, drobná rezavě hnědá houbička na trouchnivém dřevě, která obsahuje stejné jedy jako muchomůrka zelená.

Pravá václavka roste v trsu, má bělavé lupeny, prsten na třeni a bílý výtrusný prach. Pokud se v trsu najde kus, který vypadá jinak, nechte v lese celý trs.

Václavka není jen jedna

Pro houbaře je to „václavka obecná“, mykologové v ní ale vidí víc hub. Jak připomíná časopis Živa, v Evropě roste sedm různých druhů václavek, všechny i u nás, a dlouho je nikdo nerozlišoval. Spolehlivě je od sebe odliší až rozbor DNA. Nejběžnější je u nás václavka smrková s tmavými šupinami na klobouku, pravá václavka obecná roste hlavně na listnáčích na jižní Moravě.

Tip: Kdo může za pověsti o bludičkách? Přece staré dobré václavky – ověřte si to přímo v lese. A pro les navíc nejsou právě výhra

Jedno pravidlo ale platí vždycky. Pokud si nejste houbou úplně jistí, nejezte ji. Raději ji ukažte v mykologické poradně, kterou provozuje řada houbařských spolků a muzeí. Když už se po jídle z hub objeví zvracení, průjem nebo bolest břicha, volejte 155 nebo Toxikologické informační středisko a zbytky jídla schovejte, aby šlo houbu určit.

Zdroje info: Autor

Náhledové foto: Radek Štěpán