Čím nahradit túje? Krásnější a užitečnější živé ploty pro české zahrady
Túje, které dlouhá desetiletí lemovaly české zahrady, bohužel narážejí na své limity. Dlouhotrvající letní vedra, období sucha a stále častější napadení krascem skvostným si vybírají svou daň. Jeho larvy vyžírají chodbičky pod kůrou a ve dřevě, poškozují vodivá pletiva a mohou způsobit odumírání jednotlivých větví i celých rostlin. Zvláště oslabené živé ploty pak ztrácejí svou někdejší hustotu a krásu.
Není proto divu, že stále více majitelů zahrad řeší, čím stárnoucí nebo odumírající túje nahradit.
Mezi nejčastěji doporučované alternativy patří bobkovišně a blýskavky. Jenže z našeho pohledu jde často pouze o výměnu jedné jednotvárné zelené stěny za jinou. Zejména blýskavky svým výrazně lesklým olistěním a červenými přírůstky přitahují tolik pozornosti, že se snadno stávají dominantou celé zahrady. A právě to není vždy žádoucí.
V českých zahradách bychom mnohem raději viděli dřeviny, které přirozeně zapadají do okolní krajiny, poskytují potravu a úkryt živočichům a vedle soukromí přinášejí také proměnlivost během roku.
Představíme vám proto několik našich oblíbených alternativ, jejich výhody i nevýhody, které známe z vlastní zahradnické praxe.
Než se ale pustíme do výběru, připomeňme jednu důležitou věc. Naše doporučení berte jako všeobecná. Živý plot totiž nikdy nevybíráme pouze podle fotografie nebo toho, co se nám právě líbí. Záleží na tom, jakou funkci má plnit, v jaké nadmořské výšce se zahrada nachází, jakou má půdu, kolik je zde slunce, vody a větru, ale také na okolní krajině, architektuře domu a potřebách jeho obyvatel.
Hlohyně šarlatová – stálezelený plot, který chrání a živí
Pyracantha coccinea
Pokud se nechcete vzdát stálezeleného živého plotu, hlohyně je rozhodně jednou ze zajímavějších možností. Má husté olistění, na jaře bohatě kvete a od podzimu ji zdobí množství oranžových, červených nebo žlutých plodů, které mohou na větvích vydržet dlouho do zimy.
Její velkou předností je také užitek pro živočichy. Květy navštěvuje hmyz, plody vyhledávají ptáci a husté trnité větve jim poskytují výborný úkryt i bezpečné místo k hnízdění.
Trny jsou zároveň výhodou, pokud chcete vytvořit téměř neprostupnou hranici pozemku. Při pravidelném řezu hlohyně dobře houstne a poměrně rychle vytvoří souvislou stěnu.
Nevýhody: Trny mohou komplikovat stříhání i následný úklid větví. Některé kultivary mohou být citlivější na silné mrazy nebo choroby, zejména spálu růžovitých. Tato rizika však lze výrazně omezit správným výběrem odolného kultivaru, který bude odpovídat podmínkám konkrétního stanoviště. Úplnou odolnost vůči chorobám však nelze zaručit.

Tis červený – elegance, která nikam nespěchá
Taxus baccata
Tis patří mezi naše domácí dřeviny a je jednou z nejkrásnějších možností pro stálezelený živý plot. Má jemné, tmavě zelené jehlice, působí přirozeně a elegantně a výborně snáší pravidelný řez. Jeho velkou předností je schopnost znovu obrážet i ze starého dřeva, což většina běžně používaných jehličnanů, včetně tújí, nedokáže. Díky tomu lze i starší, přerostlý nebo zanedbaný tisový plot výrazně zmladit a postupně mu vrátit požadovaný tvar i hustotu.
Roste pomaleji, ale právě to může být při údržbě výhodou. Pokud však chcete vysoký a hustý plot během několika let, vyplatí se investovat do větších sazenic.
Tis navíc dobře prospívá i v polostínu a stínu, kde může být výběr vhodných dřevin omezený.
Nevýhody: Tis roste pomaleji, což může být výhodou při údržbě, ale nevýhodou, pokud chceme rychle vytvořit vysoký živý plot. Je také potřeba zmínit jeho jedovatost. Jehlice, větvičky i semena obsahují toxické látky, zatímco samotná červená dužina obklopující semeno jedovatá není. Riziko představuje jejich pozření, nikoliv běžný kontakt s rostlinou. Zvláštní opatrnost doporučujeme zejména v zahradách, kde se pohybují zvířata okusující dřeviny, například koně, kozy či ovce.
Živý plot z tisů: Foto Tereza Svobodová
Ptačí zob – nenápadný, ale mimořádně praktický
Ligustrum vulgare ‚Atrovirens‘ a Ligustrum ovalifolium
Ptačí zob patří podle našich zkušeností mezi nejpraktičtější náhrady tújí. Především ptačí zob obecný ‚Atrovirens‘ si zaslouží mnohem větší pozornost.
Oba uvedené typy mohou být poloopadavé. V mírnějších zimách si ponechávají značnou část zeleného olistění, zatímco při silnějších mrazech mohou listy částečně nebo i výrazněji opadat. Ptačí zob obecný ‚Atrovirens‘ bývá v našich podmínkách mrazuvzdornější než ptačí zob vejčitolistý.
Rostou poměrně rychle, velmi dobře snášejí pravidelný řez a postupně vytvářejí hustou, kompaktní stěnu. Při správném vedení lze dosáhnout pěkného živého plotu i v zimě, kdy se na jeho neprůhlednosti podílí hustá síť větví. Ptačí zob navíc není jen zelenou kulisou. Pokud ho necháme vykvést a zaplodit, poskytne potravu opylovačům i ptákům.
Nevýhody: Při silnějších zimách nemusí zůstat plně olistěný. Vyžaduje také pravidelný řez, pokud chceme udržet přesný tvar. Častým stříháním navíc omezujeme jeho kvetení a tvorbu plodů. Ty jsou pro člověka nejedlé a mohou způsobit otravu.
Habr obecný – česká klasika, která si zaslouží návrat
Carpinus betulus
Habr je podle nás stále trochu nedoceněnou dřevinou pro živé ploty. Přitom má tolik předností, že by si zasloužil mnohem častější využití.
Na jaře nás potěší svěží, sytě zelenými listy, které postupně vytvoří hustou korunu. Na podzim se zbarví do žlutých a hnědých odstínů a část suchého olistění, zejména u pravidelně stříhaných mladších větví, může na rostlině zůstat až do jara. Právě to je zajímavá vlastnost. Přestože je habr opadavý, dokáže i během zimy poskytovat určitou pohledovou clonu.
Velmi dobře snáší řez, a pokud ho od začátku správně zapěstujeme, vytvoří hustý živý plot nejen díky listům, ale také díky pravidelně větvené struktuře. Může být úhledně stříhaný, ale stejně dobře se uplatní i jako volnější zelená hranice zahrady.
Nevýhody: Není skutečně stálezelený a množství listů, které přes zimu udrží, se liší podle stáří, stanoviště a způsobu řezu. Na velmi suchých a přehřívaných místech bez možnosti zakořenění do hlubší půdy nemusí prospívat tak dobře jako některé odolnější keře.
Svída krvavá – krásná i bez listí
Cornus sanguinea
Pokud máte dostatek prostoru a dáváte přednost přirozenému vzhledu, svída krvavá je výbornou volbou. Jde o naši domácí dřevinu, která vyniká nenáročností a užitkem pro okolní přírodu.
Její květy navštěvuje hmyz, tmavé plody jsou potravou ptáků a podzimní zbarvení listů patří k jejím největším ozdobám. Některé kultivary navíc vynikají výrazně zbarvenými mladými výhony, které přinášejí zajímavý efekt i v zimě. Svída dobře snáší řez a lze ji využít jak samostatně, tak ve smíšených výsadbách.
Nevýhody: Je opadavá, má poměrně bujný růst a může se rozšiřovat kořenovými výmladky. Proto není ideální do velmi úzkého prostoru, kde chceme dlouhodobě udržovat dokonale pravidelnou stěnu.
Kalina tušalaj – nenáročná kráska do přírodního plotu
Viburnum lantana
Kalina tušalaj je dalším domácím druhem, který bychom v zahradách rádi vídali častěji. Má pěkné, jemně plstnaté listy, na jaře kvete bohatými světlými květenstvími a později vytváří dekorativní plody, které postupně mění barvu z červené na černou.
Velkou výhodou je její schopnost dobře prospívat i na sušších stanovištích a ve vápenitých půdách. Poskytuje potravu i úkryt živočichům a do přirozeně pojatých zahrad krásně zapadá.
Nevýhody: Potřebuje více prostoru do šířky, je opadavá a nehodí se pro toho, kdo požaduje dokonale úzký a pravidelný živý plot. Nejlépe vynikne ve volně rostoucí výsadbě.
Tavola kalinolistá – rychlý růst a zajímavé olistění
Physocarpus opulifolius
Tavola patří mezi velmi odolné keře, které se dobře uplatňují i v náročnějších podmínkách. Poměrně rychle roste, dobře snáší řez a při vhodném založení může během několika let vytvořit pěknou pohledovou clonu.
Na výběr máme zelenolisté, žlutolisté i tmavě červené kultivary. Osobně bychom však doporučovali používat výrazně barevné odrůdy střídmě, aby zahrada nepůsobila příliš roztříštěně. Tavola také pěkně kvete a její květenství navštěvuje hmyz.
Nevýhody: Je opadavá a některé kultivary mohou být velmi bujné. Při častém radikálním řezu navíc přicházíme o část květů. Starší keře je vhodné průběžně zmlazovat, aby neřídly odspodu.
Živý plot z hortenzie: Foto Tereza Svobodová
A co takhle živý plot, ze kterého se dá i sklízet?
Právě jedlé živé ploty považujeme za jednu z nejzajímavějších možností. Proč mít na zahradě pouze zelenou stěnu, když může zároveň kvést, poskytovat potravu živočichům a přinášet úrodu?
Krásný a užitečný živý plot lze vytvořit například z muchovníků, aronií, mišpulí, jedlých hlohů nebo vhodně zvolených moruší. Každá z těchto dřevin má jiný růst, výšku i charakter, a proto je důležité je správně kombinovat.
Tip: Netradiční živý plot z josty a angreštu. Sklízet lze až do podzimu.
Muchovníky nás potěší jarním kvetením, letní úrodou i krásným podzimním zbarvením. Aronie jsou odolné, nenáročné a jejich plody najdou využití v kuchyni. Mišpule dodají zahradě osobitost a zajímavou pozdní úrodu. Hlohy nabídnou květy, plody i úkryt ptactvu. Moruše zase mohou vytvořit krásnou vyšší zelenou clonu, ale pro běžný úzký živý plot je potřeba dobře zvolit druh, odrůdu a počítat s dostatkem prostoru.
Nevýhody: Jedlé živé ploty bývají opadavé, často potřebují více prostoru a jejich přirozený růst nemusí odpovídat představě dokonale rovné stěny. Sklizeň však není nutností. Pokud plody sami nevyužijeme, můžeme je ponechat ptákům a dalším živočichům jako přirozený zdroj potravy. Stejně tak spadané listí necháváme pod keři, kde postupně vytváří ochrannou vrstvu, omezuje vysychání půdy, poskytuje úkryt drobným živočichům a svým rozkladem obohacuje půdu o organickou hmotu.
Smíšený živý plot je naše oblíbené řešení
Pokud to velikost pozemku dovoluje, dáváme přednost smíšeným živým plotům. Na delším úseku můžeme kombinovat například muchovníky, hlohy, svídy, mišpule, aronie nebo růže šípkové. Každá z těchto dřevin přináší něco jiného. Jedna kvete na jaře, další nabízí plody v létě či na podzim, jiná vyniká krásným zbarvením listů nebo zajímavou strukturou větví během zimy.
Smíšená výsadba navíc poskytuje rozmanitější prostředí pro hmyz a ptáky. Pokud některý druh neprospívá, nemusíme přijít o celý živý plot jako v případě jednodruhové výsadby.
Protože v našich návrzích rádi pracujeme s vrstvením vegetace, doplňujeme živé ploty o trvalky, půdopokryvné rostliny a okrasné trávy. Vzniká tak přirozený přechod mezi keři a zahradou, který dodává prostoru hloubku, chrání půdu před přehříváním a vysycháním a nabízí další potravu i úkryt drobným živočichům. Spadané listí ponecháváme pod výsadbou, kde se postupně rozkládá a přirozeně obohacuje půdu.
Takové řešení sice vyžaduje více prostoru, ale z našich zkušeností dokáže zahradu opticky zvětšit a vytvořit mnohem zajímavější prostředí než jednotvárná zelená stěna. Husté keře navíc poskytují dětem báječná místa pro úkryty, bunkry a vlastní dobrodružství. Výsadba se během roku proměňuje, kvete, plodí a postupně se stává přirozenou součástí celé zahrady.

Ne každý keř potřebuje být neustále stříhaný
A na závěr ještě jedna zkušenost z našich realizací.
Živý plot lze vytvořit z celé řady dřevin, ale z našich zkušeností se vyplatí především vybírat druhy podle jejich přirozené výšky a šířky. Pokud totiž vysadíme strom, který běžně dorůstá šesti, deseti nebo dokonce dvaceti metrů, a budeme ho pravidelným řezem udržovat ve dvoumetrové výšce, přiděláme si spoustu zbytečné práce. Taková dřevina má přirozeně mnohem větší růstový potenciál, vytváří mohutnější kořenový systém a podle podmínek stanoviště může mít i vyšší nároky na prostor, vodu a živiny.
Mnohem rozumnější je zvolit keře, které přirozeně dorůstají dvou až čtyř metrů. Jejich růst pak nemusíme neustále usměrňovat, vystačíme si s občasným prosvětlením nebo omlazením a rostlinám umožníme rozvíjet jejich přirozený tvar. Výsledkem je méně práce, méně rostlinného odpadu, zpravidla menší potřeba zásahů a živý plot, který lépe odpovídá podmínkám zahrady.
Živý plot totiž nemusí být jen hranicí pozemku nebo clonou před sousedy. Může se stát plnohodnotnou součástí zahrady, která kvete, voní, plodí, poskytuje útočiště dalšímu životu, a přitom nevyžaduje neustálou péči.
A právě takové živé ploty bychom v českých zahradách rádi vídali častěji.
Zdroje info: Autorka Tereza Svobodová,
Živý plot ze svídy: Náhledové foto Tereza Svobodová
Různé druhý živých plotů: Fotogalerie ereza Svobodová
Tereza a Tomáš – Bydlíme na zahradě. Navrhujeme, realizujeme a pečujeme o přírodní zahrady bez chemie a umělých hnojiv. Spojujeme zkušenosti z praxe s respektem k přírodě. Tereza je autorkou knihy Bydlíme na zahradě, Tomáš zkušeným zahradníkem se zaměřením na realizace a péči o dřeviny. Společně ukazujeme, jak vytvářet krásné, živé a odolné zahrady, ve kterých se daří lidem, rostlinám i živočichům.

