Pierisy nejspíš znáte a a ni o tom nevíte

Keře a stromy s červenými listy bývají v parcích a botanických zahradách řazeny mezi návštěvnicky nejoblíbenější exempláře. Ne všechny takové zvláštnosti se pro pěstování na zahradách hodí, o pierisech to naštěstí tak úplně neplatí.

Patří do čeledi vřesovcovitých a rozhodně jde o jedny z nekrásnějších zástupců. Pierisy (Pieris) řadíme mezi stálezelené keře, pocházející z východní Asie a Střední a Jižní Ameriky. K pěstování u nás se hodí pouze asijské druhy, a to zejména Pieris japonica.

Foto: Pixabay

Měli byste vědět: Pieris byly řecké bohyně umění, o těchto keřících je proto nutné mluvit v ženském rodě.

Pieris japonica v našich zahrádkách

Snadno se množí, dává vzniknout stále novým a novým odrůdám a s určitými omezeními snese i naše zimy. Pieris japonica je ideálním kouskem pro všechny, kteří by s pěstováním těchto zajímavých rostlin chtěli začít. Potřebuje podobné podmínky jako rododendrony – kyselejší půdu a polostín nebo místa s vyšší vlhkostí vzduchu.

Odolají i silným mrazům, větší potíže jim dělá těžká sněhová pokrývka nebo pozdní jarní mrazíky, které dokáží poškodit již narašené pupeny. Větší potíž to však nebývá, pierisy s oblibou obrážejí ze spodní části. Na jaře vykvétají pierisy bohatými hrozny barevných květů – mohou být bílé, růžové i fialové, mnohé kultivary se však chlubí i červenými, panašovanými nebo růžovobílými listy.

Foto: Pixabay

Do nádob se pierisy spíše nehodí

U nás jde prozatím o poměrně málo probádanou pěstitelskou oblast. Mnoho zdrojů proto pochází ze zahraniční literatury, kde jsou pierisy doporučovány jako vhodné do nádob s celoročním pobytem venku. V našich podmínkách bohužel snadno promrzají, takže se zpravidla neobejdou bez zimování ve sklepě. A protože mohou leckdy dorůst větších rozměrů, bývá tento úkol mnohdy herkulovský. Na velké porosty pierisů, jaké jsou k vidění např. v Anglii, se však netěšte. Na to bývají naše léta málo vlhká a zimy naopak příliš mrazivé.

Náhledové foto: Pixabay