Fazole adzuki: Pěstování ve zkratce

Pěstování fazolí není v našich podmínkách ničím zvláštním. Naopak, luštěniny patří na zdravý jídelníček a dopřát si fazolí přímo z vlastní zahrádky je luxus. My se v následujících řádcích zaměříme na fazole adzuki, které jsou jakousi čínskou a japonskou alternativou těm našim. Jedná se o malé fazolky červenohnědé barvy, které nedokážou tolik nadýmat, nicméně obsahují spousty vápníku a bílkovin. Podporují tak velmi efektivně činnost ledvin. My si je představíme, podíváme se na jejich použití a pěstování.

Fazole adzuki se představuje

Tato rostlina je v podstatě jednoletkou, která se pěstuje v jihovýchodní oblasti Asie a zejména v Himalájích. Jedná se o cca 5 mm dlouhou fazoli, která má tradičně červenou barvu, nicméně lze najít i černé, béží, či kropenaté kultivary. Z historického hlediska se jedná o velmi starobylé fazole, jež byly pěstovány již zhruba okolo roku 1000 před naším letopočtem. V Japonsku je v současnosti druhou nejoblíbenější luštěninou. Na první pozici je logicky soja. V japonštině je označována adzuki jako malá fazole. Velká je právě soja. V Číně je označována fazole adzuki temrínem siaotou.

Použití fazole adzuki

V asijských kuchyních se tyto fazole využívají až na malé výjimky vyloženě ve sladké podobě. Především pasta, která se z nich vyrábí, je velmi častou ingrediencí mnohých jídel. Najdeme ji třeba v japonských jídlech, jako jsou anmicu či taijaki nebo v čínských sladkostech tangyuan a zongzi. Tradiční je i japonská rýže s adzuki

Pěstování fazole adzuki

Tato fazole označovaná botanicky jako Vigna angularis se tradičně pěstuje v teplejších oblastech. U nás je optimální její umístění ve skleníku. Důležitý je výběr semínek, jež nesmí být starší než rok, aby dobře klíčila. Optimální je zasazení do lehké až středně těžké zeminy. Optimální je stanoviště v polostínu a také pravidelná vlhkost.